První týden druhé poloviny

Opět neděle večer, další týden téměř u konce a spousta a spousta dalších zážitků, o které bych se s Vámi rád podělil. Ale dnes zase trochu jinak - uděláme to více obrázkové (raffaelo řekne více než tisíc slov, a obrázky zcela jistě ještě více). Ale pořádek musí být, začnu tedy pondělím a opět školou. 

S první finštinou jsem již úspěšně skončil (dokonce za "A", jak jsem informoval minule), a tak jsem hned v pondělí ve 12 hod. naběhl na svojí první hodinu druhé finštiny - Follow up course. A jelikož mám ve stejném čase i druhou polovinu předmětu Web Publishing, musel jsem rozhodnout, kam se vydám - ano jsem informatik, šel jsem na finštinu.

Úterý se opět neslo ve znamení bowlingu, tentokrát jsem dráhu neměl sám pro sebe, ale byli jsme celkem 4 studenti (já a tři Finové), takže jsme hráli po dvou lidech na jedné dráze. Mé hry začínají mít velice podobný průběh - první hra na rozehrání, druhá velice dobrá, třetí horší, a tu poslední jsme naštěstí nedohráli. Stejně jako v pondělí, tak i ve středu mám změněný rozvrh. Předmět Managing e-business je stále ve stejný čas (14-16), ale finština se mi přesunula z časového slotu 16-18 na čas skoro polední, a to 12-14. Ve středu v 16:00 tak končí můj školní týden, a začíná práce na týden příští, vaření, výlety a zábava.

Ve čtvrtek se nám změnilo počasí, a tak jsem asi po pěti týdnech viděl v Tampere sluníčko. Odpoledne jsem tak popadl foťák a vyrazil do lesa (věřím, že tato informace Vám toho moc neřekne, od baráku jsem totiž mohl jít kamkoliv). Přesněji tedy lesem na nejbližší kopec, abych si ono sluníčko vyfotil. Na kopci se zároveň nachází lyžařský skokanský můstek, a tak plán byl jasný - dostat se na vršek a udělat pár fotek.

Co jsem však nedomyslel, byly zamknuté dveře a asi třímetrová zeď. Inu nejen pro krásu se musí trpět, ale i pro pěkné záběry. Zeď jsem přelezl a pořídil z úplného vršku pár pěkných fotek Tampere a městské části Lukonmäki , přesně tam, kde nyní bydlím. 

mrcha ...

centrum Tampere

Lukonmäki

Nicméně po návratu z výletu se počasí vrátilo do starých (rozuměj finských) kolejí a začalo pršet. Respektive pršet, sněžit, pršet, sněžit, ... udělal jsem tak první fotku možného náznaku zimy,zatáhl jsem tak závěsy, dopsal pár domácích úkolů, zjistil, že víkend bude opět pracovní a šel spát. Další ráno jsem vstal (říkal jsem si, že je všude nějako dost světla), otevřel oči a zima byla tu (spíš venku, ne že bych zapomněl zavřít okno ...). Pro porovnání tak přidávám fotku ze čtvrtečního odpoledne a pátečního rána (mimochodem sníh se stále drží).

V duchu finské tradice, že majetnější jezdí na kole a zbytek chodí pěšky jsme se v sobotu rozhodli pro večerní procházku zasněženou krajinou. Výlet z Hevanty (další městská část) k jezeru (ano, je to omletá fráze, ale ono ať jdete kamkoliv, stejně k nějakému jezeru dojdete) a lesem zpět (tak to už není co dodat). Tříhodinová trasa na cca 10 km. Cestou jsme pořídili další fotky, vyzkoušeli venkovní posilovnu na pláži u jezera a skončili na dětském hřišti zpět v Hervantě.

Trochu jinak zachycený světelný šum z centra

A jelikož jsem už dlouho nic nenapsal o sauně (a to jsem tam skoro každý den, ačkoliv poslední dobou často vynechávám), tak to doháním teď s naším plánem na neděli. První část plánu byla odpolední veřejná sauna v Kaukajärvi. Ačkoliv jsme za lístek zaplatili 5,5€, tak to rozhodně stálo za to. Z Lukonmäki nám to trvalo asi 45 minut, a tak si umíte představit, jak jsme byli zmrzlí. To Vám potom ta teplota v sauně (100°C) nepřijde tak vysoká. Stačí ale několik minut a už stojíte venku a kouří se z Vás, jak ze staré fabriky. O to větší potěšení, když máte před saunou jezero s teplotou vody 6°C. Na koupališti v Meziměstí během června taky narazíte na studenější vodu, ale tohle bylo opravdu "Cool". Od jednoho žebříku k druhému (10 m), a to bylo maximum, co se dalo uplavat. Nakonec ještě trocha poválení ve sněhu a rychle zpět do sauny. A když už jsem zaplatili těch 5,5€, tak jsme tuto "zdravotní proceduru" opakovali hned 5x :)

Druhou částí plánu byl přesun na náměstí, kde se konalo rozsvěcení vánočních světel. Po projevu starosty, vystoupení místní ohnivé skupiny a asi pěti minutového ohňostroje se všichni otočili směr hlavní třída, udělalo to cvak a bylo hotovo. Prošli jsem si tak kousek ulice s osvětlením, zapadli do rychlého občerstvení a objednali si kebab (6,5€). Mnozí asi otočili panenky a já stále lituji, že jsem Vám ho nevyfotil. No zkrátka a dobře, byl to ten největší kebab, co jsem kdy měl, a tak jsme po třiceti minutách pojídaní ukončili nedělní program a vypravili se dom. A když jsem u toho jídla, a nevyfotil jsem Vám dnešní kebab, tak přihodím opět něco malého z vlastní dílny - čevapčiči se zeleninou, cibulí, horčicí a čerstvou (dopečenou) bagetou.

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 15 - platby kartou:

V minulé zajímavosti jsem se zmínil o tom, že i na hracích automatech můžete použít k placení svojí kreditní kartu. Dneska bych to trochu rozvedl s tím, že kreditní kartu můžete použít k placení čehokoliv a kdekoliv. Ještě před odjezdem do Finska jsem četl článek, že Švédové chtějí zrušit peníze a platit pouze kartami. Jaký nesmysl. Ale od příjezdu do Finska se na tuto věc dívám jinak. Platit kartou v obchodě je rychlejší (ověřování trvá zlomek toho co v ČR, ačkoliv používám českou kartu), pohodlnější, a lidé jsou na tento způsob zvyklí. Není to ale jen výsada obchodů, platba kartou je zde normální i v taxíku, autobuse, hospodě (i když platíte jen jedno pivo), nebo také v již zmiňovaných herních automatech.