Téměř každý příspěvek začínám školou. Dnes tomu tak
nebude (nebo jenom velice krátce), jelikož jsem v polovině semestru, a to
znamená týden prázdnin (nebo zkoušek). Jelikož moje zkoušky jsou plánovány až do
druhé poloviny semestru (a některé až k jeho konci), tak jsme předešlý víkend a dva
dny z tohoto týdne strávili v Rusku (o Petrohradě celý minulý příspěvek).
Je tedy středa ráno, a my postupně rozdělujeme naší
cestovatelskou partu, aby někteří mohli pokračovat dalším spojem do Tallinnu a
někteří dokonce na zbytek týdne do všech pobaltských zemí (14 hodin na lodi jim
asi nestačilo). Emílio nás opouští a běží na bus do Tampere (přeci jen
někdo ty zkoušky má), a tak nás zbývá šest, kteří zůstáváme v Helsinkách na
další prohlídku. Počasí je typicky finské (prší, fouká, je zima) zastavujeme se tak
na hlavním nádraží pro kafe, koblih a plánujeme trasu. Počasím se nedáme
odradit a shodujeme se na výletě na ostrov Suomelina. V přístavu si kupujeme
jízdenky (dvanáctihodinová pro veškerou MHD včetně lodi na ostrov a zpět, 5€),
nasedáme na loď (už mě to cestování lodí začíná lézt krkem) a odplouváme směr
Suomelina.
Suomelina (v překladu "Finský hrad") je námořní obrannou pevností, rozkládající se
na osmi dodnes obydlených ostrovech, která původně sloužila jako obrana před
nepřítelem, který by chtěl napadnout Helsinki z vody. Komplex staveb, kde
najdete i mnoho muzeí je zapsán v celosvětovém kulturním dědictví UNESCO.
S počasím to ale vypadalo hůře a hůře, a tak se po krátké procházce po ostrově, sušení bot a věcí v můzeu vracímě zpět do centra. Po návratu z ostrova se vydáváme na oběd do univerzitní
restaurace (už jsem to psal několikrát, ale oběd za 2,7€ jinde prostě
neseženete), poté doprovázíme Tobiho na vlak a chystáme se na další plán, jak
lépe poznat Helsinki. Ačkoliv mají Helsinki pouze cca 600 tis obyvatel, najdete
zde metro (tedy zatím jenom jednu linku, ale je tu). Ve srovnání se St.
Petersburgem je metro v Helsinkách úplně nové, soupravy jsou velice dlouhé a výpadky
osvětlení tu nejsou. Po pár stanicích přesedáme na tramvajovou okružní linku 7B,
a po půl hodině vystupujeme nedaleko našeho dalšího cíle - kamenného kostela. V
kostele hrála reprodukovaná hudba, bylo zde teplo (jako ve všech kostelech ve
Finsku), sucho a tak jsme udělali pár fotek, počkali až se venku zlepší počasí
(což se podařilo) a jelikož čas už tlačil, vyrazili jsme směr autobusová
zastávka. Cesta autobusem z Helsinek do Tampere je dlouhá 180 km a trvá něco
málo přes dvě hodiny. Cestou nás dohání únava, ale na jedno oko ještě
pozorujeme západ slunce na finskou krajinou ...
Ve čtvrtek jsem vyrazil na univerzitu, abych se konečně
dozvěděl výsledek své zkoušky z finštiny. Když jsem konečně našel svoje jméno,
narazil jsem také na hodnocení "5". Chvíli jsem přemýšlel, kde jsem
udělal tolik chyb, než mě cvaklo, že jsem ve Finsku a systém je tu obrácený.
Tudíž za "A" (jsem prostě borec :)) Večer se konala v Lapinkari další
z řady narozeninových oslav. Tentokrát ale dvojitá, a tak si dokážete
přestavit, jak to vypadalo ve společenské místnosti (a v přilehlých chodbách).
Okolo jedenácté jsme ale byli nuceni párty přesunout (s čímž se tak trochu
počítalo, jelikož securiťáci jsou neúprosní), a tak se většina osazenstva (kteří
zde zbyli a nepřesunuli se do klubu již dříve) začala přesouvat do centra.
Párty pokračovala k klubu FatLady, kde ten večer probíhala další z řady akcí (vstupné
4€, bunda 3€, pivo 3€). Pokračování ve FatLady jsem tedy oželel a dokonce jsem
stihl poslední neplacený autobus.
Pátek bych mohl s přehledem nazvat uklízecím dnem. Začalo to
dopoledne, kdy jsem vyrazil se svojí kupou špinavého prádla do prádelny,
pokračovalo to lehkým úklidem v kuchyni, kde se ke mně připojili Marco a Bradžo
a skončilo to uklizením celého bytu, včetně balkónu. Inu, když se chce, všechno
jde. A to se vaří v takové čisté kuchyni, navíc s novou pánví (Matti po svém
nepovedeném smažení koupil novou pánev - jednu z nejvyšších řad Swiss Diamont,
cena cca 100€). Můžu jenom dodat, že hamburgery chutnaly minimálně stejně dobře,
jako vypadaly :)
O víkendu jsem myslel, že doženu všechny resty, které se i
za ten volný týden nahromadily, a skončilo to tak, že jsem dohnal prd. To se
člověk začne přehrabovat ve fotkách z Petrohradu a už se nic neudělá. Navíc jsme
se v sobotu navečer sešli v jedné hospůdce v Hervandě, abychom zahráli poker.
Odehráli jsme dvě hry (na téměř profesionální úrovni, nevyhrál jsem ani jednu),
a v klidu se rozešli do svých domovů. Tedy alespoň někdo. Zbytek jsme se rozhodli,
že navštívíme Emíliův byt. Emílio se moc netvářil, ale pochopil, že nemá jinou
možnost. Ochutnali jsme tak typický katalánský alkohol (název si nepamatuju, ale
chutná jako čaj, hřeje jako čaj, ale není to čaj) a v hluboké noci jsem se i my
rozešli domů.
Neděle byla ve znamení vaření a párty (nebo spíše vaření na
párty?). Jonathan dokončil během první poloviny semestru všechny předměty, a
tak se s námi chtěl rozloučit, jelikož v pondělí odlétá zpět do domoviny.
Naposledy jsme se tak sešli u něho v bytě okolo čtvrté odpolední (někdo v pět,
někdo v šest, ...) a po předchozí domluvě s Matějem jsme vybalili kuchařské
vybavení a pustili se do bramboráků. Malým problémem byla absence struhadla,
jehož náhrada v podobě škrabky na sýr se ukázala jako velice pomalé řešení.
Každopádně bramboráky se povedly (jinak to snad ani nejde), všem chutnalo, a tak
ty tři hodiny v kuchyni nevyšly naprázdno. Tím byl u konce další týden, a
příští týden zase hurá do školy...
FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 14 - gamblerství:
Kdo neviděl, nepochopí. Ačkoliv je to trochu podivné, Finové
jsou gambleři. Automaty tu tak najdete úplně všude. Jak ve specializovaných
hernách, tak na lodích, ale dokonce i v Lidlu za pokladnami. A že by zely
prázdnotou se rozhodně říci nedá. Co mě ale překvapuje nejvíce, je fakt, že do
automatu již nemusíte házet (nebo vkládat) peníze, stačí, když použijete svojí
kreditní kartu a výplata může být za pár hodin fuč. A hrajou všichni. Ať mladí,
dospělí, tak i babička, co dostala pár drobných zpět na pokladně je ráda hodí
do automatu, aby mohla párkrát otočit třešně, hrušky, ...
Žádné komentáře:
Okomentovat