Volný týden

EILC úspěšně zdolán a škola mi začíná až příští týden, takže na tento týden bylo v plánu se pořádně porozhlédnout po širším okolí a pokud počasí dovolí, tak se podívat i někam dále. Po párty víkendu s další dávkou grilování jsem v pondělí zařídil vše potřebné ohledně odeslání potvrzení o absolvování EILC kurzu na zahraniční oddělení v ČR, obdržel jsem první várku mailů týkajících se orientačního týdne (který mě čeká příští týden), registrace předmětů a také mnou dlouho očekávaný email o vyhotovení studentské karty. Hned v pondělí jsem si tedy jel kartu vyzvednout, aby zjistil jednu nemilou věc - studentská unie se všem studentům, kteří požádali v srpnu o studentskou kartu omlouvá, ale čip implementovaný v kartě je nefunkční (poplatek 5€ za vydání karty ale zůstal zachován). Kartu tak můžeme používat pouze jako osvědčení statusu studenta a jako průkazku do knihovny. Ostatní funkce nejsou nyní na kartě dostupné. Naštěstí ale chyba byla odhalena, a tak se během září uskuteční výměna karet za nové, údajně již funkční. K cestování mi ale bohatě postačuje tento kus plastu s mojí fotkou, jelikož tak mám nárok na 50% slevu na vlak a také na všechny ostatní studentské slevy.

Začátek týdne byl také jeden z nejteplejších týdnů vůbec. Alespoň v ČR. Úterní ranní teplota se v Tampere dostala na hodnotu 6°C, a abych Vám mohl to krásné teplé počasí závidět, přes den tady teplota nevystoupala výše, než na 18°C (v ČR bylo údajně více než dvakrát tolik). Na další výlet do IKEI si tak opět beru bundu. Po příjezdu do IKEI (potřeboval jsem si koupit lampičku a Matti se rozhodl, že pojede se mnou) se Matti tak mezi řečí zmínil, že má vlastně v pokoji jednu lampičku navíc, a že jí nepotřebuje, takže pokud chci, můžu si jí od něj (stejně jako peřinu a polštář) na půl roku vypůjčit. Souhlasil jsem tedy a tak se výprava za novou lampičkou změnila na kafe-zmrzlina-hotdogový výlet.

Počasí bohužel nevydrželo tak krásné, jako minulý týden, a tak se mé plány na cestu do Helsinek každý den posouvaly. Ani teplota přes den se nedostala na oněch 18°C ze začátku týdne, a tak plán na středu byl jasný - sauna. Matti mi chtěl ukázat, jak to ve veřejných saunách chodí, a tak jsme se odpoledne vydali do nejstarší veřejné sauny ve Finsku - Rajaportti Sauna. Tato sauna byla postavena již v roce 1906, teplo zde vzniká stále ve stejné "peci" za pomocí pálení dřeva a sauna se také řadí k nejteplejším místům, která jsem kdy navštívil. Při vstupu Vás překvapí spíše mírný rozdíl teplot, ale jakmile vystoupáte do schodech až nahoru, tak se ocitnete úplně někde jinde - teplota 130°C a dřevěná rozpálená lavice. Snažím se zvyknout na toto suché a mimořádně teplé klima, když další příchozí muž bere ve spodním patře do rukou jakousi nádobu, plní jí vodou a lije do pece. Po pár sekundách si připadám jako v pekle, nevím co mě pálí více - uši, záda nebo plíce. Pár chvil v tomto pekle a rychle pryč. Ručník kolem pasu (pivo do ruky) a s notnou dávkou páry, která stoupá ze všech pórů v kůži mizím ven. V tu chvíli chápu, jak se Finové vypořádávají se zimou ...

Rajaportti Sauna

Ještě bych se měl zmínit, kde to vlastně bydlím. Jelikož jsem ubytovací kauci (po které je Vám přiděleno lůžko) uhradil až po přijetí akceptačního dopisu (a převod ČR-Finsko trval plných pět pracovních dní), tak jsem dostal přidělené lůžko až v druhé vlně (místa v centru byla prý rozdělena během prvních tří dní po otevření registrace). Zbylo tak na mě místo v odlehlejší částí města, cca 6 km od mé univerzity a cca 7,5 km od centra. Lokalita se jmenuje Lukonmäki, ulice Finninmäenkatu a od klasických českých kolejí je to k nerozeznání. Jsou to spíše řadové domky umístěné v lese. Pokud se o Brňácích říká, že ať se vydají od nádraží kamkoliv, tak jsou do pěti minut v lese, tak já to stihnu za minutu. V každém bloku je v přízemí kolárna, sušárna a sauna, v některých budovách navíc společenská místnost a prádelna. Naštěstí je zde také přímý spoj do centra a tak jsem na univerzitě za krásných 15 minut (pokud autobus jede podle řádu). 

Lukonmäki

A jelikož do začátku školy (přesněji do začátku orientačního týdne) zbývalo několik málo dní, lokalita tu u nás začala pomalu ožívat. Stále prázdná okna se začala zakrývat prvními závěsy, v pořadníku na saunu se začal objevovat i jiný pokoj než pouze náš a rezervační pořadník na praní se začal plnit. A znáte to, když někdo nechá na facebooku akci jako veřejnou, co se z toho stane. Akce "World Wide party" se tak změnila na sobotní odpolední barbecue párty pro místní i vzdálené studentstvo. Lidí nakonec dorazilo nespočet (dle facebooku 130) a jedinou podmínkou bylo donesení typického jídla pro Vaši zemi. A ačkoliv se počasí nakonec umoudřilo, vypravil jsem se v sobotu dopoledne na nákup, abych nakoupil vše potřebné na bramboráky (chtěl jsem uvařit knedlo-vepřo-zelo, ale nakoupit ingredience pro výrobu knedlíku ve finštině byl pro mě nadlidský úkol). Nebudu zdržovat a prozradím, že párty se povedla a bramboráky chutnaly.

                            

BBQ párty

Pokračování párty se konalo v centru, a jelikož jsem byl po namáhavém vaření unaven, rozhodl jsem se chytit poslední večerní bus (bez příplatku). Mohlo mě napadnout, že v sobotu před půlnocí nebudu jediný, kdo se bude chtít dostat domů, ale že bude autobus narvaný k prasknutí a na znamení o zastavení pouze zabliká světly a projede kolem zastávky, jako by se nechumelilo, jsem ani nepomyslel. Zkrátka necelých 7 km pěší túry z centra do Lukonmäki trvá hodinu a třicet minut a opravdu to stojí za prd, když se k Vám přidá déšť.

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 5 - tři finská "S":

1) S jako Sibelius - finský hudební skladatel Jean Sibelius, na něhož jsou ve Finsku všichni pyšní. Za svůj život složil nespočet hudebních skladeb, opusů, symfonií a písní. Mezi nejznámější patří orchestrální suita Karelia napsána v roce 1893.

2) S jako Sisu - těžko popsat, co to vlastně "Sisu" je. Někteří ji označují za finskou vlastnost, někteří prostě za houževnatost místních a někteří tomuto slovu dávají za vděk to, že Finsko nyní vypadá tak, jak vypadá. Ačkoliv historie ani počasí nebyly k Finům zrovna přátelští, tak se zdejší obyvatelé přizpůsobili a díky "Sisu" to vydželi. Většinou je tato vlastnost znázorněna obrázkem medvěda (někdy také staršího muže), jak sedí nahý v mraveništi a moc se mu to líbí (a dokonce se v této disciplíně pořádají soutěže, vítěz je ten, kdo vydrží sedět nahý v mraveništi nejdelší dobu). Jiným znázorněním je tato věta: „Já nejsem v pohodě, ty nejsi v pohodě, ale to je v pohodě“.

 3) S jako sauna - tak teď ani vlastně nevím, zdali je zde potřeba něco dodávat. Ale snad přeci jenom něco. Ve Finsku žije téměř 6 miliónů obyvatel a statistiky říkají, že je zde téměř 2 milióny saun. O tom svědčí i moje ubytování, kde v každé budově je jedna sauna. Veřejné, pro muže, pro ženy, společné, soukromé, ... je jich opravdu mnoho. Teplota se uvnitř pohybuje v rozmezí od 70°C do cca 140°C. Věci, které potřebujete do sauny jsou pouze dvě - pivo a ručník. A jak dlouho zůstat v sauně? Dočkal jsem se zajímavé odpovědi - jedno pivo. Ano to je časová jednotka toho, jak dlouho jsou Finové v sauně. Poté se jdou zchladit do jezera, nebo díry v ledu, nebo pod sprchu a vrací se zpět do sauny na další kolo. A vězte tomu, že budete Finy proklínat (stejně jako já) až v sauně při teplotě 130°C začnou lít vodu do pece se slovy "je tu trochu sucho". V tu chvíli jsem nevěděl, co mě pálí víc - jestli uši, záda nebo plíce. Nebyl jsem ale jediný, kdo schovával hlavu do dlaní a i zatvrzelí Finové se na chvíli odmlčeli (možná aby si vychutnali to opravdové teplo). 

Proč si z lodi neudělat saunu?