neděle 25. listopadu 2012

Prostě další příspěvek


Prvně děkuji Lucce za krásný pohled z Barcelony, která je prý obří a plná turistů s mapičkama (více informací zde). Jelikož minulý příspěvek končil v pátek, po naší dobrodružné výpravě, navazuji tedy hned dalším víkendem, pracovním týdnem a dalším víkendem. Tím také musím ukončit svoji cestovatelskou náladu, Laponsko a Nordkapp byly nezapomenutelné, ale po týdnu cestování bylo potřeba vrátit se zpět na univerzitu. A když píši zpět na univerzitu, myslím to doslovně, a to i o víkendu.

Abych ale neskákal, musím začít od začátku. Předmět TIEVA36 - PUXUI (Principles of Usability, User Experience and User Interfaces), který byl vypsán pouze do první poloviny se nám natahoval a natahoval, a zkouška byla stále v nedohlednu. Potom se paní profesorka rozhodla, že tedy zkoušku vypíše a vybrala si na to ten nevhodnější týden. Ano, přesně ten, co jsem byl v Laponsku. Aby tak dala příležitost i těm co tu během pracovních dní nejsou (a nebylo nás málo), vypsala jeden termín i na sobotu v 8:00. Tudíž jsem se na tento termín přihlásil, v pátek večer poprvé otevřel materiály a po pár hodinách klimbání nad stolem, jsem si šel lehnout. 

Vstal jsem v sobotu v 7:00, udělal si 0,5l čaje (1. problém), jel na univerzitu jenom ve své "zimní bundě" (2. problém) s prázdnou hlavou (3. problém), a tak trochu nevyspalej (4. problém). Pustili nás do počítačové učebny (16°C), dostali jsme 4 hodiny na řešení a popřáli nám hodně štěstí. Inu, teď už je asi celkem jasné, jak dopadla moje zkouška. Po půl hodině jsem se začal kroutit jak had, byla mi zima (všechny věci si odložte do skříněk, před počítačovou učebnou) a moje anglická slovní zásoba se v důsledku spánkového deficitu poněkud smrskla. Po hodině jsem zkoušku uložil a urychleně opustil svoje místo. Druhý pokus mám možná příští týden (profesorka se ještě nerozhodla vypsat termíny). A když se něco začne kazit, tak pořádně. V sobotu odpoledne mi tak ještě praskla žárovka v pokoji a nejspíše díky slabé baterii se rozhodl ozkoušet svůj zvuk i kouřový alarm. Baterii jsem vytáhl, zhasnul i druhé světlo a šel raději spát.

Debilní věc na stropě

V neděli jsem se vypravil nakoupit nakoupit další jídelní zásoby, náhradní baterii do alarmu a žárovku. Po vyměnění baterie si alarm lehce pípl a začal blikat v pravidelných intervalech, přesně tak, jako u ostatních. Žárovka se rozsvítila a já byl spokojen. Ale ne na dlouho! Uplynulo deset minut a alarm opět zkouší svůj reproduktor. Dlouhým stiskem jediného tlačítka opět zmlkne, aby se za deset minut opět probudil. Konec. Vytahuju baterii a už ji tam nikdy nadám. Snad tady někdo v tomhle bytě zase nespálí brambory ...

V pondělí se trochu ztrácím na finštině (ostatní přeci jenom za ty dvě lekce trochu pokročili) a zbytek dne trávím s reporty z minulého týdne. Téměř stejnou náplň (bez finštiny a bohužel i bez bowlingu) má i úterý, ale co jsem stihnout chtěl, to je téměř hotovo.

Ve středu další hodina finštiny, a managing e-business. Že se nás schází méně a méně je celkem v pořádku, ale že nás bude tento týden jenom šest (a tři vyučující) jsem nečekal. Inu, i tu je cítit trochu hustá atmosféra, blížíme se ke konci a zbylé osazenstvo asi právě dodělává resty.

Ve čtvrtek jsem si domluvil náhled do své zkouškové písemky z předmětu ITIY3 - Introducing to Web Publishing, kde jsem prospěl, ale s hodnocením 1 (nejhorší možná zelená). Dorazil jsem tedy po obědě k vyučujícímu, abych zjistil, že mám hodnocení 2, jelikož jedna otázka byla špatně položená. Po náhledu do písemky a oboustranné shodě, že jsme se v několika místech nepochopili (česká angličtina a finská angličtina tu byla přeci jenom odlišná) mi bylo nabídnuto místo na některém z dalších termínu, kde si můžu známku jedině vylepšit. No uvidíme.

Odpoledne jsem ještě zašel do posilovny (karta mi platí do konce roku, tak se to přeci musí využít), ale moc jsem toho nenacvičil, stejně asi jako všichni pánové v posilovně. A důvod? Slečny, my si Vás rádi prohlížíme, rádi se za Vámi i na ulici otočíme, ale je opravdu nutné brát si minisukni i do posilovny na běžící pás?

Zbytek týdne si nechávám volno, blíží se nám konec, příští týden musíme prezentovat náš skupinový blog a odevzdat snad poslední report. Pokud se paní profesorka dobře vyspí, možná bude i další kolo zkoušky z předmětu TIEVA36 a možná také další (zlepšující) pokus z předmětu ITIY3. A jelikož i finština se blíží ke konci, jeden z posledních úkolů bylo napsat minimálně 100 slov o svém běžném dni, tak tedy:

Tämä on minun keskiviikkoaamu
Minä herään aamulla kymmeneltä. Minä syön mysliä ja juon kaakaota. Aamiaisen jälkeen minä käyn suihkussa. Suihkun jälkeen minä tarkistan sähköpostin vai katson sarjaa. Minä kävelen bussipysäkille kello puoli kaksitoista. Sitten minä lähden yliopistolle. Minä menen bussilla numero kolmetoista ja siinä kestää kaksitoista minuuttia.
Ensimmäinen kurssi alkaa varttia yli kahdeltatoista. Se on suomen kurssin. Sitten suomen jälkeen kurssin minä menen ravintolaan. Minä syön yliopiston ravintolassa. Minä pidän lihapullista ja perunoista. Minä syön nopeasti koska minulla on seuraava kurssi puolen tunnin kuluttua. Se on Managing E-Business kurssi. Minä pidän siitä kurssista, mutta se on vaikea. Sitten minä lähden kauppaan.
Minä ostan perunaa, riisiä, kanaa ja suklaata. Sitten minä menen kotiin. Kotona minä kokkaan illallisen ja teen läksyt. Illalla minä katson elokuvia ja juttelen ystävien kanssa. Kello on yksi yöllä ja minä olen tosi väsynyt.

Tím bych tento příspěvek skoro ukončil, kdyby se nestalo ještě pár věcí, které se stát rozhodně nemusely. Zase. Vzhledem k mému vypnutému kouřovému alarmu - "Snad tady v tom bytě zase někdo nespálí brambory ...", a ono jo! Taková nepříjemná věc se povedla Mattimu, který přišel někdy v noci, dal vařit brambory a usnul. Naštěstí nebyl asi tak úplně mimo (nebo byl zase někdo z mých spolubydlících stále vzhůru) a hrnec bez vody, s černými brambory odstavili poměrně brzo. Ale i tak je to velice příjemné, když Vás tato nová vůně ráno šlehne do nosu.

A na závěr Vás ještě poprosím o rozkliknutí následujících odkazů, čím více návštěvníků získáme, tím lepší bude moje výsledná známka :) Děkuji :)
















FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 20 - kola, bicykly, ukrajiny, ...

Jak je zvykem v mnoha západoevropských zemích, tak i zde jezdí všichni na kole. A cyklistům je zde uzpůsobeno téměř vše. Chodníky jsou rozděleny na část pro pěší a část pro cyklisty (v Helsinkách dokonce barevně). Cyklostezky jsou všude a kolo je důležitým dopravním prostředkem ať je venku jakkoliv. Sníh, námraza, déšť? To rozhodně není překážkou. Jediný problém může nastat se zaparkováním kola - všude je totiž plno. A taky si nezapomeňte zámek - zatím jsem tedy neslyšel, že by se někomu v okolí ztratilo kolo, ale taky jsem ještě neviděl kolo bez zámku (nééé že bych hledal). Pokud však bude pršet a přijedete na univerzitu včas, možná na Vás zbudou sedadlové krytky, které si můžete zdarma půjčit, abyste na cestě zpět neměli mokrou ... zadek. A aby to dnes nebylo výhradně textové, pár fotek na závěr z 22.11 s teplotou lehce na nulou.





3 komentáře:

  1. Máte tam taky "jednosměrky" pro kola? v Lublani jsou vyhrazení pruhy pro kola a jsou jednosměrné. Za jízdu "v protisměru" je i 50€.

    OdpovědětVymazat
  2. Preklad z google translator je skvely :D
    Poklikala jsem vam tam kde co, tak doufam, ze dostanete za 5! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem poklikala, tak snad to pomůže ;-) jinak jsi mě potěšil, že publikuješ odkaz na mě :-D budu muset zase dopsat, co je tady Míra tak nějak nestíhám :-) jo a včera jsem začala psát DP a mám celou jednu stranu :-D MĚJ SE BÁJO!!!

    OdpovědětVymazat