Volný týden

EILC úspěšně zdolán a škola mi začíná až příští týden, takže na tento týden bylo v plánu se pořádně porozhlédnout po širším okolí a pokud počasí dovolí, tak se podívat i někam dále. Po párty víkendu s další dávkou grilování jsem v pondělí zařídil vše potřebné ohledně odeslání potvrzení o absolvování EILC kurzu na zahraniční oddělení v ČR, obdržel jsem první várku mailů týkajících se orientačního týdne (který mě čeká příští týden), registrace předmětů a také mnou dlouho očekávaný email o vyhotovení studentské karty. Hned v pondělí jsem si tedy jel kartu vyzvednout, aby zjistil jednu nemilou věc - studentská unie se všem studentům, kteří požádali v srpnu o studentskou kartu omlouvá, ale čip implementovaný v kartě je nefunkční (poplatek 5€ za vydání karty ale zůstal zachován). Kartu tak můžeme používat pouze jako osvědčení statusu studenta a jako průkazku do knihovny. Ostatní funkce nejsou nyní na kartě dostupné. Naštěstí ale chyba byla odhalena, a tak se během září uskuteční výměna karet za nové, údajně již funkční. K cestování mi ale bohatě postačuje tento kus plastu s mojí fotkou, jelikož tak mám nárok na 50% slevu na vlak a také na všechny ostatní studentské slevy.

Začátek týdne byl také jeden z nejteplejších týdnů vůbec. Alespoň v ČR. Úterní ranní teplota se v Tampere dostala na hodnotu 6°C, a abych Vám mohl to krásné teplé počasí závidět, přes den tady teplota nevystoupala výše, než na 18°C (v ČR bylo údajně více než dvakrát tolik). Na další výlet do IKEI si tak opět beru bundu. Po příjezdu do IKEI (potřeboval jsem si koupit lampičku a Matti se rozhodl, že pojede se mnou) se Matti tak mezi řečí zmínil, že má vlastně v pokoji jednu lampičku navíc, a že jí nepotřebuje, takže pokud chci, můžu si jí od něj (stejně jako peřinu a polštář) na půl roku vypůjčit. Souhlasil jsem tedy a tak se výprava za novou lampičkou změnila na kafe-zmrzlina-hotdogový výlet.

Počasí bohužel nevydrželo tak krásné, jako minulý týden, a tak se mé plány na cestu do Helsinek každý den posouvaly. Ani teplota přes den se nedostala na oněch 18°C ze začátku týdne, a tak plán na středu byl jasný - sauna. Matti mi chtěl ukázat, jak to ve veřejných saunách chodí, a tak jsme se odpoledne vydali do nejstarší veřejné sauny ve Finsku - Rajaportti Sauna. Tato sauna byla postavena již v roce 1906, teplo zde vzniká stále ve stejné "peci" za pomocí pálení dřeva a sauna se také řadí k nejteplejším místům, která jsem kdy navštívil. Při vstupu Vás překvapí spíše mírný rozdíl teplot, ale jakmile vystoupáte do schodech až nahoru, tak se ocitnete úplně někde jinde - teplota 130°C a dřevěná rozpálená lavice. Snažím se zvyknout na toto suché a mimořádně teplé klima, když další příchozí muž bere ve spodním patře do rukou jakousi nádobu, plní jí vodou a lije do pece. Po pár sekundách si připadám jako v pekle, nevím co mě pálí více - uši, záda nebo plíce. Pár chvil v tomto pekle a rychle pryč. Ručník kolem pasu (pivo do ruky) a s notnou dávkou páry, která stoupá ze všech pórů v kůži mizím ven. V tu chvíli chápu, jak se Finové vypořádávají se zimou ...

Rajaportti Sauna

Ještě bych se měl zmínit, kde to vlastně bydlím. Jelikož jsem ubytovací kauci (po které je Vám přiděleno lůžko) uhradil až po přijetí akceptačního dopisu (a převod ČR-Finsko trval plných pět pracovních dní), tak jsem dostal přidělené lůžko až v druhé vlně (místa v centru byla prý rozdělena během prvních tří dní po otevření registrace). Zbylo tak na mě místo v odlehlejší částí města, cca 6 km od mé univerzity a cca 7,5 km od centra. Lokalita se jmenuje Lukonmäki, ulice Finninmäenkatu a od klasických českých kolejí je to k nerozeznání. Jsou to spíše řadové domky umístěné v lese. Pokud se o Brňácích říká, že ať se vydají od nádraží kamkoliv, tak jsou do pěti minut v lese, tak já to stihnu za minutu. V každém bloku je v přízemí kolárna, sušárna a sauna, v některých budovách navíc společenská místnost a prádelna. Naštěstí je zde také přímý spoj do centra a tak jsem na univerzitě za krásných 15 minut (pokud autobus jede podle řádu). 

Lukonmäki

A jelikož do začátku školy (přesněji do začátku orientačního týdne) zbývalo několik málo dní, lokalita tu u nás začala pomalu ožívat. Stále prázdná okna se začala zakrývat prvními závěsy, v pořadníku na saunu se začal objevovat i jiný pokoj než pouze náš a rezervační pořadník na praní se začal plnit. A znáte to, když někdo nechá na facebooku akci jako veřejnou, co se z toho stane. Akce "World Wide party" se tak změnila na sobotní odpolední barbecue párty pro místní i vzdálené studentstvo. Lidí nakonec dorazilo nespočet (dle facebooku 130) a jedinou podmínkou bylo donesení typického jídla pro Vaši zemi. A ačkoliv se počasí nakonec umoudřilo, vypravil jsem se v sobotu dopoledne na nákup, abych nakoupil vše potřebné na bramboráky (chtěl jsem uvařit knedlo-vepřo-zelo, ale nakoupit ingredience pro výrobu knedlíku ve finštině byl pro mě nadlidský úkol). Nebudu zdržovat a prozradím, že párty se povedla a bramboráky chutnaly.

                            

BBQ párty

Pokračování párty se konalo v centru, a jelikož jsem byl po namáhavém vaření unaven, rozhodl jsem se chytit poslední večerní bus (bez příplatku). Mohlo mě napadnout, že v sobotu před půlnocí nebudu jediný, kdo se bude chtít dostat domů, ale že bude autobus narvaný k prasknutí a na znamení o zastavení pouze zabliká světly a projede kolem zastávky, jako by se nechumelilo, jsem ani nepomyslel. Zkrátka necelých 7 km pěší túry z centra do Lukonmäki trvá hodinu a třicet minut a opravdu to stojí za prd, když se k Vám přidá déšť.

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 5 - tři finská "S":

1) S jako Sibelius - finský hudební skladatel Jean Sibelius, na něhož jsou ve Finsku všichni pyšní. Za svůj život složil nespočet hudebních skladeb, opusů, symfonií a písní. Mezi nejznámější patří orchestrální suita Karelia napsána v roce 1893.

2) S jako Sisu - těžko popsat, co to vlastně "Sisu" je. Někteří ji označují za finskou vlastnost, někteří prostě za houževnatost místních a někteří tomuto slovu dávají za vděk to, že Finsko nyní vypadá tak, jak vypadá. Ačkoliv historie ani počasí nebyly k Finům zrovna přátelští, tak se zdejší obyvatelé přizpůsobili a díky "Sisu" to vydželi. Většinou je tato vlastnost znázorněna obrázkem medvěda (někdy také staršího muže), jak sedí nahý v mraveništi a moc se mu to líbí (a dokonce se v této disciplíně pořádají soutěže, vítěz je ten, kdo vydrží sedět nahý v mraveništi nejdelší dobu). Jiným znázorněním je tato věta: „Já nejsem v pohodě, ty nejsi v pohodě, ale to je v pohodě“.

 3) S jako sauna - tak teď ani vlastně nevím, zdali je zde potřeba něco dodávat. Ale snad přeci jenom něco. Ve Finsku žije téměř 6 miliónů obyvatel a statistiky říkají, že je zde téměř 2 milióny saun. O tom svědčí i moje ubytování, kde v každé budově je jedna sauna. Veřejné, pro muže, pro ženy, společné, soukromé, ... je jich opravdu mnoho. Teplota se uvnitř pohybuje v rozmezí od 70°C do cca 140°C. Věci, které potřebujete do sauny jsou pouze dvě - pivo a ručník. A jak dlouho zůstat v sauně? Dočkal jsem se zajímavé odpovědi - jedno pivo. Ano to je časová jednotka toho, jak dlouho jsou Finové v sauně. Poté se jdou zchladit do jezera, nebo díry v ledu, nebo pod sprchu a vrací se zpět do sauny na další kolo. A vězte tomu, že budete Finy proklínat (stejně jako já) až v sauně při teplotě 130°C začnou lít vodu do pece se slovy "je tu trochu sucho". V tu chvíli jsem nevěděl, co mě pálí víc - jestli uši, záda nebo plíce. Nebyl jsem ale jediný, kdo schovával hlavu do dlaní a i zatvrzelí Finové se na chvíli odmlčeli (možná aby si vychutnali to opravdové teplo). 

Proč si z lodi neudělat saunu?

Puhu minulle suomea, EILC 3. týden, první zkouška

Víkend nám nedal vydechnout a už tu byl další týden a další hodiny finštiny a zábavy. Hned pondělní odpoledne začalo přednáškou o finských zvycích a koníčcích. Jak se dalo již tušit (stačilo se rozhlédnout po ulici), spoustě lidí v žilách koluje metal. Ten je tu opravdu oblíben a to dokonce tak, že Finsku patří první místo na světě v počtu metalových kapel na 100 000 obyvatel. Dále jsme se seznámili s finskými tradičními sporty, jako je saunování, sedění v mraveništi, zabíjení komárů a nošení manželek (o tom ale později). Po přednášce jsme se přesunuli na sportovní stadion a zúčastnili se Mini-Olympijských her ve finském stylu. Rozděleni do družstev jsme museli házet mobilním telefonem, předvést rychlou nordic walking chůzi, přenést manželky či si zahrál oblíbenou finskou hru Mölkky. Nebudu zdržovat a prozradím už teď, že jsme jako tým zrovna nezářili, a tak jsme taky nic nevyhráli. Není ale důležité vyhrát, ale ... užít si zábavu.

Mölkky

Wife carrying (toto je opravdu nejrychlejší poloha)

Úterý, středa byly naplněny finštinou a přípravou na naši závěrečnou zkoušku, která byla plánována na čtvrtek dopoledne. V rámci učení jsme tak vyrazili v úterý večer do Irské hospody na české pivo (ten Litovel mě vůbec nechutnal, a i se studentskou cenou stál 5€) a deskové hry. Někteří se tak pustili do her karetních a někteří si půjčili pokerové vybavení a rozjeli velice zajímavou hru. Nechci se chlubit, ale můj pokerface to prostě vyhrál.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se sešli u závěrečného testu. Opět nebudu napínat, a jelikož všichni pilně studovali, tak se všem povedlo nasbírat alespoň polovinu možných bodů a úspěšně tak zakončit celý kurz (je ale s podivem, že více lidí mělo přesně polovinu možných bodů ...). Odpolední program byl spíše odpočinkový a promítal se další film finské produkce - Napapiirin sankarit (Lapland Odyssey), který ale velice mile překvapil a v sále tak nebyl nikdo, kdo by se alespoň maličko neusmál.

Pátek (a ranní sobotní hodiny) byly téměř celé slavnostním zakončením našeho EILC kurzu. Dopoledne jsme odprezentovali svoje vyladěné prezentace (moje prezentace na téma "Pivo ve Finsku" byla nakonec úspěšná) a po obědě nám byly předány certifikáty o úspěšném absolvování a přiděleno prvních 5 kreditů (ano, finský vzdělávací systém je poměrně štědrý na kredity, škoda, že v ČR mi uznají pouze dva). A nebyl by to pořádný kurz, kdyby nebyl zakončen nějakou párty. Naše párty se vlastně sestávala z několika částí. První byl hokejový zápas. A jelikož hokej znamená pro Finy opravdu hodně, tak jejich soupeřem nebyl nikdo menší než Pardubice (popravdě to bylo jedno z utkání European trophy). Hokej to byl výborný, atmosféra také (hlavně pár český hlasů řvoucích na celou arénu "Pááá-rdu-bi-ce" vs celá aréna finských fanoušků). Zápas bohužel nedopadl zrovna nejlépe, Pardubice prohrály 1:4. A ještě trochu přidám o hokejové tradici v Tampere. Jako obyvatel, přistěhovalec nebo turista se musíte rozhodnout, komu ve městě budete fandit (dalo by se to přirovnat k rivalitě mezi pražskými S). Na výběr jsou týmy Tappara a Ilves. A jelikož Pardubice prohrály právě s Tapparou, budu fandit týmu Ilves!

Tappara - Pardubice

Druhá část se odehrávala v chatě kus za městem, kterou jsme bohatě naplnili alkoholem a naší přítomností (alespoň to tak vypadalo, ale cca 45 lidí udělá svoje). Součástí chaty byla i sauna (jaké to překvapení) a k jezeru to bylo coby prázdnou plechovkou dohodil. Večer se tak neskutečně vydařil, ale v pozdějších večerních hodinách došlo k tomu, k čemu se schylovalo celý večer - došel alkohol. A jelikož bylo po 9 večer (a to dost), tak ve Finsku moc alkoholu nekoupíte. To byl důvod, proč se taky spousta lidí rychle vypařila, ale Ti co vydrželi nepřišli zkrátka. Jelikož jsme se shodli, že se nám nechce platit noční příplatek za autobus (podrobně později), tak jsme se přesunuli do bytu jedné z našich tutorek. Třetí část se tak odehrávala někde v Tampere, v bytě o jedné místnosti (a koupelně), kam se vměstnalo cca 20 lidí. Umíte si asi představit, jak to vypadalo, když se někdo vydal na záchod a nutně potřeboval odsunout napůl spící, napůl opilé kamarády. Vše se ale odešlo bez větších komplikací a již za světla jsme stihli ranní autobus do našich domovů.

A když se ve Finsku vydaří, tak krásné počasí vydrží opravdu dlouho. Tak abychom nepřerušili již téměř grilovací tradici, tak jsme v sobotu (v odpoledních hodinách) uspořádali u Jonathana další grilování. Po velice náročném pátku (a pro někoho hlavně náročné noci na sobotu) snad ani Jonathan nečekal takovou účast. Sešlo se nás cca 25, kdy každý donesl nějaké to pivo, klobásy, maso a chleba. Představte si tu ledničku. Ale opět se vše nadmíru podařilo (jelikož jsem se grilování chopil já) a tak jsme se na poslední večerní bus (bez příplatku) vydávali s plnými žaludky a nadmíru spokojeni.  

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 4 - autobusy:

Předem musím napsat, že ne všechno na následujících řádcích je tak typické pro Finsko, jako spíše pouze pro Tampere. V Tampere zajišťují veřejnou dopravu pouze autobusy. Není zde metro, šaliny ani trolejbusy. Všechny zastávky (kromě jedné - Keskustori, centrální náměstí) jsou na znamení a tak předem nikdy nevíte, jak dlouho Vám bude cesta trvat. To by nebyl takový problém, kdyby si autobusy nejezdily,  jak se jim zachce. Jelikož jsou všechny zastávky na znamení, může se stát, že autobus přijede o tři minuty dříve, nebo třeba o deset minut později (pokud přijede). Na zastávce jsou lidi rozprášeni, kde se jim chce, ale všichni podvědomě vědí, kdy na zastávku přišli a nechají lidi, kteří zde již byli nastoupit jako první. Nastupuje se pouze předními dveřmi, kde hned po vstupu musíte přiložit kartu na snímač - zelená je OK, žlutá je OK (ale upozorňuje na blížící se konec platnosti) a červená upozorní řidiče, který Vás do autobusu nepustí pokud nezaplatíte. Jak jsem již psal, cena jedné jízdenky je 2,5€ ať jedeme kamkoliv (třeba jednu zastávku) a měsíční lítačka stojí 31€ pro studenty (45€ ostatní). Pokud nemáte hotovost, je i v autobuse možné platit kartou (platební nebo autobusovou).

Další specialitou jsou zde noční jízdy. Zapomeňte na luxusní noční rozjezdy z Brna, nebo noční tramvaje v Praze. Autobusy sice jezdí i přes noc, ale od 0:00 do 4:40 musíte za každou jízdu připlácet - 2,5€/jízda. Veškeré spoje jezdí pouze z centra, pokud se tak chcete v noci dostat do centra, máte většinou smůlu, nebo pouze minimální šanci.

Minulä on krapula, EILC 2. týden

Druhý týden sliboval dle plánu opět hodně finštiny, ale také hodně zábavy. Ale než se dostaneme k zábavě, rád bych napsal pár vět o tom, jak jsme v rámci kurzu rozděleni. Celkem jsme tu tři skupiny, dvě skupiny EILC kurzu (celkem 32 účastníků, rozdělených rovnoměrně po 16 do každé skupiny) a jedna skupina NSS Summer School kurzu (10 účastníků většinou z Tanzanie, Namibie či Mozambiku). V naší skupině jsme se sešli z celé Evropy - Německo, Itálie, Litva, Španělsko, Nizozemsko, Polsko, Maďarsko a samozřejmě Česká Republika - zastoupena rovnými třemi kusy. Jak jsem již napsal, naší vyučující je Marja Oksasen (velice příjemná paní, která má na starosti výuku finštiny pro doktorandy a nás) a každý den s ní začínáme přesně v 9:15 (Finská akademická čtvrthodinka). Pokud je zde i odpolední program, většinou začíná v 15:15 a konec se nikdy nedá odhadnout, jelikož jsme poté už několikrát skončili v hospodě.

Vapriikki

Zpět ale k programu druhého týdne, spíše jeho zábavní stránky. Po pondělních pěti hodinách nás čekal sportovní zážitek v podobě nordic walkingu. Úvodní informace, seznámení se správným držením a směle do toho. Výlet to nebyl náročný, celkem pět km v zalesněném terénu, takže všichni zvládli bez problémů. Středa byla naopak vzdělávací den, navštívili jsme muzeum Vapriikki, kde je toho k vidění hodně. V nejvyšším patře se nacházela výstava místní flóry a fauny a hokejové muzeum - to nás samozřejmě zaujalo, tudíž jsme většinu času strávili zde (a ani nevíte jak dokáže potěšit, když zde najdete i vystavený český reprezentační dres). O patro níže se nacházela výstava o historii a vzniku Tampere a také o občanské, 1. Světové i 2. Světové Válce. Na závěr si bylo možné vyzkoušet 3D projekci a skutečné Angry Birds (další věc na kterou jsou Finové velice pyšní a věcí s tímto námětem je zde opravdu mnoho).

Tornado

Čtvrtek začal poměrně netradičně - filmem. Typických finským snímkem "Miesten vuoro" (Steam of Life), který do značné míry odrážel finskou kulturu, náturu a styl života (alespoň co vím, jelikož jsem celý film prospal). Co však nudně začíná, může o to lépe skončit. A to se potvrdilo v tomto případě, kdy odpolední program v Amusement Parku Särkänniemi nás všechny do jednoho nadchnul. Amusement Park Särkänniemi je zábavní park, ve kterém naleznete nespočet atrakcí, několik horských drah, vyhlídkou věž, delfinárium, akvárium, ... Vstupné zajištěno a jako pozornost jsme navíc dostali 6€ poukázku na jídlo . Asi si umíte představit, jak jsme následujících osm hodin strávili. Zkrátka a jednoduše - hlava se mi motala ještě další den.

                           

mustamakkara

Pátek byl opět ve znamení Finštiny a na odpolední program se probojovalo poznávání finské kuchyně. V praxi to znamenalo ochutnávku finských, ale i místních specialit jako např. černé klobásy (mustamakkara), někdy také nazývaná "krvavá klobása", jelikož se jí brusinkovým džemem. Potom následovaly koláčky plněné rýží (karjalanpiirakka – karelský piroh), na které se maže pomazánka z másla a vajíček. K pití máte na výběr z kafe, vody nebo opravdu hustého borůvkového džusu (mustikkakeitto – spíše borůvková polévka). Zároveň jsme se dozvěděli několik zajímavostí o finských zvycích ohledně jídla. Tak tedy, každý Fin

• vypije 10 kg kávy za rok,

• sní 15 litrů zmrzliny,

• má ve čtvrtek hrachovou polévku (z historických důvodů),

• odpoví, že typické finské jídlo jsou masové kuličky (v Laponsku ze sobího masa).

Jelikož počasí přálo víkend byl zase velice vydařený. V Sobotu byla možnost vyrazit na výlet, na vyhlídkovou věž Pyynikki. Ačkoliv věž je vysoká pouze nějakých 26 m, sama o sobě leží na kopci, a výhled z ní je úchvatný. Zároveň je věž známá díky vynikajícím cukrovinkám (munkki), které chutnali opravdu všem. Program se poté přesunul na nedalekou veřejnou pláž v Tampere, kde jsme si zahráli volejbal a užili sluníčka plnými doušky.

jezero Näsi

jezero Pyhä

  

Ještě bych se rád zmínil o množství světla během dne. Nejdelší den v roce je zde stejně jako u nás 21.6. - tento den je v Tampere možno sledovat slunce celých 19,5 hodiny denně a noc sem téměř vůbec nepřichází, jen se krátce setmí, aby se za malý moment opět vylouplo slunce o něco málo vedle, než zapadlo. Naopak v nejdelší noc 21.12 je to přesně obráceně a slunce téměř ani nevychází (buď díky oblačnosti, nebo opravdu jen na malý moment) a 19,5 hodiny denně je zde tma. První noc mě to trochu zaskočilo, jelikož ještě v 11 hodin večer to venku vypadalo jako za dne a ve 4 hodiny ráno už svítilo sluníčko.

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 3 - finská kuchyně:

Jelikož tento týden byl hodně o jídle, rád bych Vám přiblížil, jak vypadá taková finská kuchyně jak vybavením, tak jídlem v menze. Studenti se zde ve valné většině (včetně profesorů personálu, exchange studentů, ...) stravují v menzách. Na výběr je jich na všech univerzitách několik, jídel je k výběru velké množství a celý oběd stojí 2,7€. Celý oběd zde ve Finsku znamená hlavní jídlo (nebo polévka, které Finové počítají jako hlavní jídlo), neomezené množství salátu (na výběr z několika druhů zeleniny a svůj salát si můžete "složit" sami a dochutit nepřeberným množstvím dresingů), pečiva a sklenice mléka (nebo džusu). Mléko je zde k obědu velice obvyklé a Finové jím kompenzují nedostatek kalcia a doplňují taky vitamín D za temných dnů, který se tvoří v kůži působením slunečního záření, které zde v zimě chybí. Jídlo v menzách je taky velice zdravé (rýže je neloupaná, nic není přesolené, smažené zde neexistuje) a za výše zmíněnou cenu je menza velice dobrým řešením. Ke kuchyni zde mám ještě takovou malou finskou vychytávku - odkapávač je umístěn ve skříni nad dřezem a tak veškeré čerstvě umyté nádobí hned "schováte" do skříně a kuchyně tak vypadá čistá, upravená, ... 

Odkapávač ve skříni

Minä olen Tomas, EILC 1. týden

Trochu obecněji na úvod. Nad rámec programu Erasmus se může každý účastník, který vyjíždí do země s méně obvyklým jazykem, zúčastnit intenzivního jazykového kurzu, který je většinou pořádán před samotným programem Erasmus a trvá většinou 3-4 týdny. A tak se i mě povedlo na tento kurz dostat, ale jelikož všechna místa na mé domovské univerzitě (UTA, University of Tampere) byla vyčerpána, byl jsem přidělen k jiné jazykové skupině na TAMK (Tampere University of Applied Sciences). A jelikož TAMK začíná s výukou o týden dříve než UTA, tak i jazykový kurz je o týden posunut. To je důvod toho, že 30.7 poprvé nastupuji do školy na svoje první hodiny Finštiny.

Během prvního dne zařizujeme vše potřebné - bylo potřeba vyplnit změnu poštovní adresy (jinak Vám na adresu ve Finsku nic nedoručí, ačkoliv by byla adresa úplná a správná), zařídit měsíční jízdenku (31€ pro studenty, 45€ ostatní) a studentské osvědčení (ve Finsku se na ISIC moc nehraje - spíš vůbec). Poprvé jsem také vyzkoušel menzu, kde jako student dostanete jídlo za 2,7€ (o jídle taky později).

Druhý den začínáme v 9:00 na svých domovských univerzitách, vyzvedáváme si úvodní papíry a ještě před obědem vstřebáváme první informace z přednášky o Finsku a finské kultuře. Odpoledne začíná první lekce finštiny (naše vyučující se jmenuje Marja Oksasen - velice příjemná paní, která má na starosti výuku finštiny pro doktorandy a nás) a okolo 4 hodiny odpoledne nasedáme do autobusu vstříc City Tour (moje první Tampere City Tour).

Něco málo tedy o Tampere - Tampere je třetí největší město ve Finsku (první - Helsinki, druhé - Espoo (dalo by se říci, že je to téměř součást Helsinek, ale prý ne)) a rozkládá se mezi jezery Näsi a Pyhä. Se svými téměř 700 km² je tak největší vnitrozemské město v severní Evropě. Založeno bylo roku 1779, kdy se poprvé začalo využívat osmnácti metrového rozdílu mezi hladinami obou jezer a voda tu tak poprvé roztočila mlýny a později i stroje na výrobu textilu. Tampere je vzdáleno asi 180 km od Helsinek a spojení mezi oběma městy trvá dnes cca hodinu a třicet minut.

Středa, čtvrtek, pátek měly téměř shodné rozložení, a to dvě dopolední lekce finštiny (9:15 - 10:45, 11:00-11:45) a jednu odpolední (12:30-14:00). S přesnými začátky hodin je to tu ve Finsku velice zajímavé - většina Finů je velice přesná (pokud se řekne sraz v 10, většina Finů zde bude už v 9:55), ale pokud výuka začíná v 9 hod, znamená to, že prakticky začíná až v 9:15 (a to už téměř na vteřinu přesně). Prostě Finská akademická čtvrthodinka.

Chlazení po sauně

EILC není jen o finštině, ale i o poznávání Finska a jeho kultury. Nejen proto jsme se ve čtvrtek vydali celá skupina na ostrov Viikinsaari (volně přeloženo Vikinský ostrov). Ostrov není veliký, obejít dokola se dá asi za 30 minut, na ostrově je sauna (jako absolutně všude), volejbalové, malé fotbalové hřiště, minigolf a spousta dalších sportovních vymožeností (chůdy, prolézačky, baseball, ...).

K tomu jsme každý dostal nějaké to občerstvení - grilovanou klobásu, sendvič a fruiko (opravdu to stále ještě existuje). Na ostrově pro nás byla zároveň zamluvená sauna (první kolo ženy, druhé kolo muži) a ze sauny ochlazení organismu přímo v jezeře - mohu jedině doporučit. Celé odpoledne jsme tak strávili na ostrově ve stylu volejbal-fotbal-klobása-sauna-jezero. S blížícím se večerem jsme obsadili celou horní palubu lodi a po cca 30 minutách vystoupili v přístavišti v Tampere. Skvělé odpoledne.

Viikinsaari

O víkendu se počasí opět vydařilo a tak jsem se rozhodl pro výlet do IKEI. Ano, ačkoliv je to Švédská firma, své zastoupení má i zde, ve Finsku. Příjemným překvapením bylo zjištění, že moje IKEA Family karta funguje bez problémů i zde, a tak jsem se za celkem malý peníz dobře nadlábl, vypil asi litr kafe a ještě si vzal jeden kelímek kakaa na cestu. O víkendu jsme též doplnili zbývající volnou ubytovací kapacitu a do posledního volného pokoje nám přibyl nový spolubydlící - Marco (Ital, student politologie). S naší EILC skupinou jsme super týden zakončili velkolepě, uspořádali jsme grilování, kde se nás nakonec sešlo cca 10, klobásek ale bylo dostatek, piva také, a tak v neděli v podvečer s plným žaludkem bylo potřeba dodělat domácí úkoly (ano, i tady se na ně klade velký důraz) a připravit se na další vydatný týden. Moi, moi! (bye, bye!).

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 2 - alkohol, alkoshopy:

Pokud máte rádi alkohol (v jakékoliv formě), tak si jej do Finska dovezte. Není to narážka na kvalitu místního alkoholu (ačkoliv místní pivo stojí za ...), ale na jeho cenu. Např. 1l místní nejlevnější vodky stojí 22€ (32% alkoholu, plastová láhev!), Jeam Beam 28€, půllitrové pivo v restauraci 6€, ... Ani nákup importovaného piva v plechovkách není o moc lepší - půllitrová plechovka Pilsner Urquell 2,8€, Litovel 2,5€, nejlevnější třetinka zcela neznámého "piva" 1€.

A s koupí alkoholu to taky není jen tak. Vše do 5% alkoholu můžete koupit i v obchodech s jídlem do 21:00, tvrdší alkohol pouze ve specializovaných obchodech (Alko), které mají státem nařízenou otevírací dobu, všední dny do 21:00, v sobotu do 18:00, v neděli zavřeno. Některé druhy tvrdého alkoholu Vám prodají až ve věku >20. I tato silná omezení a vysoká cena však nebrání Finům v silném pití a také v tom, že minimálně jednou týdně se zpráskají, jak carští důstojníci :)