První týden druhé poloviny

Opět neděle večer, další týden téměř u konce a spousta a spousta dalších zážitků, o které bych se s Vámi rád podělil. Ale dnes zase trochu jinak - uděláme to více obrázkové (raffaelo řekne více než tisíc slov, a obrázky zcela jistě ještě více). Ale pořádek musí být, začnu tedy pondělím a opět školou. 

S první finštinou jsem již úspěšně skončil (dokonce za "A", jak jsem informoval minule), a tak jsem hned v pondělí ve 12 hod. naběhl na svojí první hodinu druhé finštiny - Follow up course. A jelikož mám ve stejném čase i druhou polovinu předmětu Web Publishing, musel jsem rozhodnout, kam se vydám - ano jsem informatik, šel jsem na finštinu.

Úterý se opět neslo ve znamení bowlingu, tentokrát jsem dráhu neměl sám pro sebe, ale byli jsme celkem 4 studenti (já a tři Finové), takže jsme hráli po dvou lidech na jedné dráze. Mé hry začínají mít velice podobný průběh - první hra na rozehrání, druhá velice dobrá, třetí horší, a tu poslední jsme naštěstí nedohráli. Stejně jako v pondělí, tak i ve středu mám změněný rozvrh. Předmět Managing e-business je stále ve stejný čas (14-16), ale finština se mi přesunula z časového slotu 16-18 na čas skoro polední, a to 12-14. Ve středu v 16:00 tak končí můj školní týden, a začíná práce na týden příští, vaření, výlety a zábava.

Ve čtvrtek se nám změnilo počasí, a tak jsem asi po pěti týdnech viděl v Tampere sluníčko. Odpoledne jsem tak popadl foťák a vyrazil do lesa (věřím, že tato informace Vám toho moc neřekne, od baráku jsem totiž mohl jít kamkoliv). Přesněji tedy lesem na nejbližší kopec, abych si ono sluníčko vyfotil. Na kopci se zároveň nachází lyžařský skokanský můstek, a tak plán byl jasný - dostat se na vršek a udělat pár fotek.

Co jsem však nedomyslel, byly zamknuté dveře a asi třímetrová zeď. Inu nejen pro krásu se musí trpět, ale i pro pěkné záběry. Zeď jsem přelezl a pořídil z úplného vršku pár pěkných fotek Tampere a městské části Lukonmäki , přesně tam, kde nyní bydlím. 

mrcha ...

centrum Tampere

Lukonmäki

Nicméně po návratu z výletu se počasí vrátilo do starých (rozuměj finských) kolejí a začalo pršet. Respektive pršet, sněžit, pršet, sněžit, ... udělal jsem tak první fotku možného náznaku zimy,zatáhl jsem tak závěsy, dopsal pár domácích úkolů, zjistil, že víkend bude opět pracovní a šel spát. Další ráno jsem vstal (říkal jsem si, že je všude nějako dost světla), otevřel oči a zima byla tu (spíš venku, ne že bych zapomněl zavřít okno ...). Pro porovnání tak přidávám fotku ze čtvrtečního odpoledne a pátečního rána (mimochodem sníh se stále drží).

V duchu finské tradice, že majetnější jezdí na kole a zbytek chodí pěšky jsme se v sobotu rozhodli pro večerní procházku zasněženou krajinou. Výlet z Hevanty (další městská část) k jezeru (ano, je to omletá fráze, ale ono ať jdete kamkoliv, stejně k nějakému jezeru dojdete) a lesem zpět (tak to už není co dodat). Tříhodinová trasa na cca 10 km. Cestou jsme pořídili další fotky, vyzkoušeli venkovní posilovnu na pláži u jezera a skončili na dětském hřišti zpět v Hervantě.

Trochu jinak zachycený světelný šum z centra

A jelikož jsem už dlouho nic nenapsal o sauně (a to jsem tam skoro každý den, ačkoliv poslední dobou často vynechávám), tak to doháním teď s naším plánem na neděli. První část plánu byla odpolední veřejná sauna v Kaukajärvi. Ačkoliv jsme za lístek zaplatili 5,5€, tak to rozhodně stálo za to. Z Lukonmäki nám to trvalo asi 45 minut, a tak si umíte představit, jak jsme byli zmrzlí. To Vám potom ta teplota v sauně (100°C) nepřijde tak vysoká. Stačí ale několik minut a už stojíte venku a kouří se z Vás, jak ze staré fabriky. O to větší potěšení, když máte před saunou jezero s teplotou vody 6°C. Na koupališti v Meziměstí během června taky narazíte na studenější vodu, ale tohle bylo opravdu "Cool". Od jednoho žebříku k druhému (10 m), a to bylo maximum, co se dalo uplavat. Nakonec ještě trocha poválení ve sněhu a rychle zpět do sauny. A když už jsem zaplatili těch 5,5€, tak jsme tuto "zdravotní proceduru" opakovali hned 5x :)

Druhou částí plánu byl přesun na náměstí, kde se konalo rozsvěcení vánočních světel. Po projevu starosty, vystoupení místní ohnivé skupiny a asi pěti minutového ohňostroje se všichni otočili směr hlavní třída, udělalo to cvak a bylo hotovo. Prošli jsem si tak kousek ulice s osvětlením, zapadli do rychlého občerstvení a objednali si kebab (6,5€). Mnozí asi otočili panenky a já stále lituji, že jsem Vám ho nevyfotil. No zkrátka a dobře, byl to ten největší kebab, co jsem kdy měl, a tak jsme po třiceti minutách pojídaní ukončili nedělní program a vypravili se dom. A když jsem u toho jídla, a nevyfotil jsem Vám dnešní kebab, tak přihodím opět něco malého z vlastní dílny - čevapčiči se zeleninou, cibulí, horčicí a čerstvou (dopečenou) bagetou.

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 15 - platby kartou:

V minulé zajímavosti jsem se zmínil o tom, že i na hracích automatech můžete použít k placení svojí kreditní kartu. Dneska bych to trochu rozvedl s tím, že kreditní kartu můžete použít k placení čehokoliv a kdekoliv. Ještě před odjezdem do Finska jsem četl článek, že Švédové chtějí zrušit peníze a platit pouze kartami. Jaký nesmysl. Ale od příjezdu do Finska se na tuto věc dívám jinak. Platit kartou v obchodě je rychlejší (ověřování trvá zlomek toho co v ČR, ačkoliv používám českou kartu), pohodlnější, a lidé jsou na tento způsob zvyklí. Není to ale jen výsada obchodů, platba kartou je zde normální i v taxíku, autobuse, hospodě (i když platíte jen jedno pivo), nebo také v již zmiňovaných herních automatech.

Zbytek volného týdne, Helsinki potřetí

Téměř každý příspěvek začínám školou. Dnes tomu tak nebude (nebo jenom velice krátce), jelikož jsem v polovině semestru, a to znamená týden prázdnin (nebo zkoušek). Jelikož moje zkoušky jsou plánovány až do druhé poloviny semestru (a některé až k jeho konci), tak jsme předešlý víkend a dva dny z tohoto týdne strávili v Rusku (o Petrohradě celý minulý příspěvek). 

Je tedy středa ráno, a my postupně rozdělujeme naší cestovatelskou partu, aby někteří mohli pokračovat dalším spojem do Tallinnu a někteří dokonce na zbytek týdne do všech pobaltských zemí (14 hodin na lodi jim asi nestačilo). Emílio nás opouští a běží na bus do Tampere (přeci jen někdo ty zkoušky má), a tak nás zbývá šest, kteří zůstáváme v Helsinkách na další prohlídku. Počasí je typicky finské (prší, fouká, je zima) zastavujeme se tak na hlavním nádraží pro kafe, koblih a plánujeme trasu. Počasím se nedáme odradit a shodujeme se na výletě na ostrov Suomelina. V přístavu si kupujeme jízdenky (dvanáctihodinová pro veškerou MHD včetně lodi na ostrov a zpět, 5€), nasedáme na loď (už mě to cestování lodí začíná lézt krkem) a odplouváme směr Suomelina.

 

Suomelina (v překladu "Finský hrad")  je námořní obrannou pevností, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech, která původně sloužila jako obrana před nepřítelem, který by chtěl napadnout Helsinki z vody. Komplex staveb, kde najdete i mnoho muzeí je zapsán v celosvětovém kulturním dědictví UNESCO.

S počasím to ale vypadalo hůře a hůře, a tak se po krátké procházce po ostrově, sušení bot a věcí v můzeu vracímě zpět do centra. Po návratu z ostrova se vydáváme na oběd do univerzitní restaurace (už jsem to psal několikrát, ale oběd za 2,7€ jinde prostě neseženete), poté doprovázíme Tobiho na vlak a chystáme se na další plán, jak lépe poznat Helsinki. Ačkoliv mají Helsinki pouze cca 600 tis obyvatel, najdete zde metro (tedy zatím jenom jednu linku, ale je tu). Ve srovnání se St. Petersburgem je metro v Helsinkách úplně nové, soupravy jsou velice dlouhé a výpadky osvětlení tu nejsou. Po pár stanicích přesedáme na tramvajovou okružní linku 7B, a po půl hodině vystupujeme nedaleko našeho dalšího cíle - kamenného kostela. V kostele hrála reprodukovaná hudba, bylo zde teplo (jako ve všech kostelech ve Finsku), sucho a tak jsme udělali pár fotek, počkali až se venku zlepší počasí (což se podařilo) a jelikož čas už tlačil, vyrazili jsme směr autobusová zastávka. Cesta autobusem z Helsinek do Tampere je dlouhá 180 km a trvá něco málo přes dvě hodiny. Cestou nás dohání únava, ale na jedno oko ještě pozorujeme západ slunce na finskou krajinou ...

Ve čtvrtek jsem vyrazil na univerzitu, abych se konečně dozvěděl výsledek své zkoušky z finštiny. Když jsem konečně našel svoje jméno, narazil jsem také na hodnocení "5". Chvíli jsem přemýšlel, kde jsem udělal tolik chyb, než mě cvaklo, že jsem ve Finsku a systém je tu obrácený. Tudíž za "A" (jsem prostě borec :)) Večer se konala v Lapinkari další z řady narozeninových oslav. Tentokrát ale dvojitá, a tak si dokážete přestavit, jak to vypadalo ve společenské místnosti (a v přilehlých chodbách). Okolo jedenácté jsme ale byli nuceni párty přesunout (s čímž se tak trochu počítalo, jelikož securiťáci jsou neúprosní), a tak se většina osazenstva (kteří zde zbyli a nepřesunuli se do klubu již dříve) začala přesouvat do centra. Párty pokračovala k klubu FatLady, kde ten večer probíhala další z řady akcí (vstupné 4€, bunda 3€, pivo 3€). Pokračování ve FatLady jsem tedy oželel a dokonce jsem stihl poslední neplacený autobus.

Pátek bych mohl s přehledem nazvat uklízecím dnem. Začalo to dopoledne, kdy jsem vyrazil se svojí kupou špinavého prádla do prádelny, pokračovalo to lehkým úklidem v kuchyni, kde se ke mně připojili Marco a Bradžo a skončilo to uklizením celého bytu, včetně balkónu. Inu, když se chce, všechno jde. A to se vaří v takové čisté kuchyni, navíc s novou pánví (Matti po svém nepovedeném smažení koupil novou pánev - jednu z nejvyšších řad Swiss Diamont, cena cca 100€). Můžu jenom dodat, že hamburgery chutnaly minimálně stejně dobře, jako vypadaly :)

O víkendu jsem myslel, že doženu všechny resty, které se i za ten volný týden nahromadily, a skončilo to tak, že jsem dohnal prd. To se člověk začne přehrabovat ve fotkách z Petrohradu a už se nic neudělá. Navíc jsme se v sobotu navečer sešli v jedné hospůdce v Hervandě, abychom zahráli poker. Odehráli jsme dvě hry (na téměř profesionální úrovni, nevyhrál jsem ani jednu), a v klidu se rozešli do svých domovů. Tedy alespoň někdo. Zbytek jsme se rozhodli, že navštívíme Emíliův byt. Emílio se moc netvářil, ale pochopil, že nemá jinou možnost. Ochutnali jsme tak typický katalánský alkohol (název si nepamatuju, ale chutná jako čaj, hřeje jako čaj, ale není to čaj) a v hluboké noci jsem se i my rozešli domů.

Neděle byla ve znamení vaření a párty (nebo spíše vaření na párty?). Jonathan dokončil během první poloviny semestru všechny předměty, a tak se s námi chtěl rozloučit, jelikož v pondělí odlétá zpět do domoviny. Naposledy jsme se tak sešli u něho v bytě okolo čtvrté odpolední (někdo v pět, někdo v šest, ...) a po předchozí domluvě s Matějem jsme vybalili kuchařské vybavení a pustili se do bramboráků. Malým problémem byla absence struhadla, jehož náhrada v podobě škrabky na sýr se ukázala jako velice pomalé řešení. Každopádně bramboráky se povedly (jinak to snad ani nejde), všem chutnalo, a tak ty tři hodiny v kuchyni nevyšly naprázdno. Tím byl u konce další týden, a příští týden zase hurá do školy...

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 14 - gamblerství:

Kdo neviděl, nepochopí. Ačkoliv je to trochu podivné, Finové jsou gambleři. Automaty tu tak najdete úplně všude. Jak ve specializovaných hernách, tak na lodích, ale dokonce i v Lidlu za pokladnami. A že by zely prázdnotou se rozhodně říci nedá. Co mě ale překvapuje nejvíce, je fakt, že do automatu již nemusíte házet (nebo vkládat) peníze, stačí, když použijete svojí kreditní kartu a výplata může být za pár hodin fuč. A hrajou všichni. Ať mladí, dospělí, tak i babička, co dostala pár drobných zpět na pokladně je ráda hodí do automatu, aby mohla párkrát otočit třešně, hrušky, ...

St. Petersburg

Minulý příspěvek jsem neobvykle utnul už v pátek, a sliboval jsem, že se máte na co těšit. Tak tedy - Rusko! Náš výlet začal už v sobotu odpoledne, kdy jsme se celá skupina 12 lidí sešli v Helsinkách. Po obědě a několika šálcích kávy (ve Finsku právě probíhají volby, takže kafe a noviny dostane zdarma téměř všude) jsme došli na západní terminál, vyzvedli si potřebné dokumenty, prošli finskou kontrolou a nalodili se s dvou hodinovým předstihem. Teď ještě něco málo o všech dokumentech. Společně s boarding pasem jsme každý dostal imigrační, odjezdovou a příjezdovou kartu. Během cesty jsme museli vyplnit imigrační kartu (ke vstupu na ruské území potřebujete víza, avšak pokud jedete jen do St. Petersburgu můžete využít možnosti bezvízového vstupu s podmínkou absolvování city-tour hned po příjezdu (o tom ale později)), která je dvoustranná a na každou stranu vyplňujete stejné údaje o sobě (o ruské efektivnosti také později). Po odjezdu v 19:00 jsme nahlédli do lodního supermarketu, nakoupili nějaký ten alkohol (přeci jenom Jim-Beam 1l za 11€ oproti 27€ ve Finsku je lákavá nabídka) a obsadili jsme místo venku na zadní části lodi. Něco málo jsme popili (nebo vypili vše?) a v neděli ráno v 8:00 finského času (9:00 ruského času) nás budil kapitál lodě s hlášením, že se blížíme k přístavu a máme se připravit na vylodění v St. Petersburgu.

A něž budu pokračovat, tak něco málo o tomto městě. St. Petersburg (Sankt-Petěrburg, Petrohrad, Leningrad, Санкт-Петербург) je nejsevernější město ze všech měst nad milión obyvatel. Obyvatel má dokonce téměř 5 miliónů a rozkládá se při ústí řeky Něvy do Finského zálivu. V létě zde slunce sice zapadá, ale nenastává zde tma - bílé noci. Tepnou města je velice široká ulice Něvskij prospekt, která začíná nedaleko Palácového náměstí a je více než 4 km dlouhá. V Petrohradě naleznete také největší obrazárnu na světě - Ermitáž, kde se nachází skoro tři milióny uměleckých děl. Petrohrad byl po více než 200 let hlavním městem Ruska (1712-1917), což změnil až historický výstřel z bitevníku Aurora, který je zde též k vidění.

Petrohrad - "Benátky severu"

Něvskij prospekt

Něva

Okolo půl desáté jsme tedy poprvé vkročili na ruskou půdu a odebrali se k pasové kontrole. Po předložení všech dokladů nám byla odebrána příjezdová karta a strana "A" imigrační karty. Do pasu jsme dostali razítko a vítejte v Rusku. Jak jsem již napsal výše, jelikož jsme neměli víza, museli jsem po příjezdu absolvovat city-tour (25€ na jednoho bylo zahrnuto již v ceně lístku). To co jsme absolvovali se jmenovalo stejně, ale ke klasické city-tour to mělo hodně daleko. V přestavěné dodávce pro cca 15 lidí jsme absolvovali sprint terminál-centrum (cesta trvala asi 5 minut). V centru, přesněji před katedrálou St. Isaaca, nás řidič vysadil, zablekotal něco rusky a odjel. Tím byla city-tour u konce. Jelikož do hostelu jsme mohli až po druhé hodině odpolední, tak jsme se rozhodli najít nejbližší informace, vzít si mapu a zeptat se na další doporučení. Informace naštěstí nebyly daleko, slečna dokonce uměla anglicky, a tak jsme vyfasovali mapu, několik doporučení kam se podívat, na co si dát pozor a vyrazili jsme dále do města. Poprvé jsme tak viděli katedrálu St. Isaaca, Ermitáž (anglicky - Hermitage, ale Rusové nemají "H", takže v ruštině jen Эрмита́ж), řeku Něvu a mnoho dalšího. Po obědě a výměně peněz (1€ = cca 40 rublů) jsme se vydali do hostelu (Graffity hostel), úspěšně se ubytovali, zaplatili za celý pobyt a dostali povlečení a ručník (pod pojmem ručník si představte kus látky, nejspíše natrhané staré prostěradlo). Abych jenom nekritizoval, hostel to byl pěkný, čistý (většinou), útulný a dokonce s 24/7 recepcí, kde slečna ovládala základy angličtiny. Po krátkém odpočinku jsme opět vyrazili poznávat krásy velkoměsta (počasí přálo a bylo polojasno, teplota okolo 0°C), udělali jsme spoustu fotek a navštívili pevnost Petra a Pavla, bitevník Auroru a již za tmy Letní zahrady (teplota ale rozhodně nebyla letní) a zmrzlinovou katedrálu (The  Saviour on the Blood ). Cestou do hostelu jsme se ještě chvíli motali v centru a užívali si večerního Petrohradu. 

St. Isaac

Věž v Petropavlovské pevnosti

Petropavlovská pevnost

Aurora (i s reklamou)

V pondělí jsme se probudili do úplně jiného dne. Místo sluníčka bylo venku deštivo. Domluvený plán, že vyrazíme trochu mimo centrum jsme ale dodrželi a vyrazili jsem směr palác Peterhof. Cesta byla plánována metrem a autobusem. Lístek do metra vypadá zhruba jako 20 centová mince a stojí 27 rublů (cca 0,7€). Po úspěšné koupi lístku jsme vstoupili do komplexu metra na zastávce Sadovaya (Садовая), kde se kříží hned tři linky metra. Stanice je původně ještě z dob socialismu, a tak jenom cesta na jezdících schodech trvala tři minuty (70 m pod zem). Cestu metrem jsme zvládli bez problémů (ačkoliv velmi časté výpadky osvětlení Vám ke klidu nepřidají) a dále jsme měli pokračovat autobusem. Autobus je v tomto případě zase silné slovo, opět nás čekala přestavěná dodávka (tentokrát ale pro cca 18 lidí), s podobným řidičem, jako v rámci city-tour. Za třicet minut velice svižné jízdy jsme byli před palácem.

Peterhof

Ruské Versailles, jak se Peterhof občas nazývá,  je jeden z bohatě zdobených paláců, který by se dal svojí rozlohou (vč. zahrad) přirovnat k menšímu městu. V zahradách najdete mnoho a mnoho soch (všechny ve zlatě), a tak není divu, že celý komplex je na seznamu celosvětového kulturního dědictví UNESCO. V paláci jsem také oprášil svoje základy ruštiny, jelikož starší paní na informacích neuměla anglicky ani slovo (ale pochopili jsme se, a na mojí otázku co vše je možné zde vidět mi odpověděla, že palác je zavřený, ale zahrady jsou volně přístupné). Po třech hodinách v zahradách a v okolí paláce jsme se chystali na cestu zpět k nejbližší zastávce metra. Našli jsme tedy spojení (pravidelná linka) a nastoupili jsme do autobusu č. 200 (v tomto případě se poprvé jednalo o opravdový autobus). Lístek si kupujete až uvnitř, u starší paní v oranžové reflexní vestě. Cena lístku byla "sórok-šesť" (46) rublů, ale cesta místo třiceti minut trvala celou hodinu (teď je myslím dobře vidět, jak vypadala první cesta dodávko-busem).

Na další jazykovou bariéru jsme narazili v rychlém občerstvení na zastávce metra. Na mojí otázku "Možno pagavariť pa rusky?" mě slečna odpálkovala rychlou odpovědí "Niet!". Začal jsem tedy louskat jídelní lístek v azbuce a překládal jej do angličtiny (Kebab with something, kebab without something, kebab in pita, ...). Za 120 rublů (3€), jsme se ale všichni najedli a pokračovali jsem metrem do centra (původně jsme měli namířeno do Kateřinského paláce, ale počasí a čas byly proti). Plán B, že navštívíme Ermitáž nám překazilo pondělí, jelikož v tento den jsou muzea zavřená. Uskutečnili jsme tak až plán C - prozkoumat další část centra a podívat se i dovnitř "zmrzlinové katedrály" (The Saviour on the Blood). Slečna u pokladny byla milá a dokonce pochopila i systém revalidačních známek na ISICu, a tak jsme na vstup dostali studentskou slevu. Uvnitř nám bylo sděleno, že nemají anglicky mluvícího průvodce, a tak, že se můžeme podívat po katedrále samostatně. Ačkoliv to zvenku může vypadat opravdu velké, opak je pravdou, a za 20 minut jsme byli opět venku. Cestu k hostelu jsme zvolili značnou oklikou, ale okolo dalších památek v centru. Co nás cestou překvapilo nejvíce, byla doprava. Pokud jsem někdy nadával na polské a italské řidiče, tak ruští řidiči jsou ve své vlastní lize. Křižovatky připomínaly spíše Indii, barva na semaforu byla podřadná, hlavně, že se tam vejdu... Cestou jsme se ještě zastavili v Mac-Donaldu (poprvé jsem úspěšně zaplatil kreditní kartou mimo EU) a večer zakončili v irské hospodě na jedno pivo (opravdu jenom jedno, cena byla 170 rublů (cca 4€)).

The Saviour on the Blood

Kazaňská katedrála

Na úterý jsme naplánovali výlet, aby nás ošklivé počasí moc neovlivnilo. A protože Petrohrad je bez prohlídky Ermitáže, jako dovolená v Chorvatsku bez moře, tak jsme se po sbalení všech věcí v hostelu vydali opět k Zimnímu paláci. Po mém dalším, téměř až cirkusovém čísle s ruskou výslovností jsem paní u okýnka vysvětlil, že jsme studenti a chceme tak volné vstupné (přesně jako bylo napsáno na ceduli). Paní byla opět rozumná, a tak jsme nakonec vyfasovali lístky do Ermitáže úplně zadarmo, uložili si bundy do šatny (opět zadarmo) a začali prohlídku. Nebudu to natahovat, prostě jsem nikdy nic takového neviděl! Bohatě zdobené sály, zlato i na kolečkách od klavíru, obrazy a památky všude, kam se podíváte. Od první keramiky, přes evropské i asijské umění až k novodobým výtvarným dílům. 

večerní Ermitáž (Zimní Palác)

Naše tři hodiny tak byly akorát, abychom si celý komplex prohlídli, avšak na nějaké podobnější zkoumání nezbyl čas. Okolo třetí hodiny odpoledne jsme se vydali další oklikou zpět k hostelu (opět přes Mac-Donald), vyzvedli si zde věci a svižným tempem ušlapali posledních asi pět kilometrů k terminálu. Po chvilkovém napínání, že Emilío ztratil pas jsme si vyzvedli bording pasy a vystáli frontu k pasové kontrole. Až tam jsme zjistili, že nám slečna vytiskla špatné boarding pasy, a tak se situace s frontou opakovala, ale již s novými (a platnými). Kontrola proběhla hladce, do pasu jsme dostali další razítko a hurá na palubu. Ke konci našeho výletu jsme byli ještě odměněni pěkným počasím a ještě hezčím západem slunce. Po vyplutí jsme zůstali venku na nejvyšší palubě (okolo Petrohradu vede městský okruh a naše cesta vedla podle mapy po jedním z mostů), avšak po zjištění, že onen okruh je větší něž jsme mysleli, jsme se odebrali opět do alkoshopu. Po dvou hodinách plavby jsme se sešli na horní palubě a zjistili jsme, že nebudeme podplovat po mostem, ale nadplouvat tunel. Tím jsme definitivně opustili Petrohradské vody a čekalo nás dalších 12 hodin na moři. Moře bohužel nebylo tak klidné, jak bych si představoval, a tak jsem náš večerní karaoke-tanec program zakončil dříve a šel spát do nižšího patra. Ve středu ráno jsme téměř na čas dorazili do Helsinek, evropská kontrola proběhla zcela bez problémů a naším vstupem zpět na finskou půdu tak skončilo naše ruské cestování.

RUSKÁ ZAJÍMAVOST č. 13 - nezaměstnanost:

Dle oficiálních informací je nezaměstnanost v Rusku okolo 5% hranice. Po našem výletu mi přijde toto číslo jako dosti vysoké. A důvod? Neuvěřitelné množství absolutně zbytečných pracovních pozic. Hned po výstupu z lodi si všimnete muže v buňce, který má na práci sledovat přijíždějící lidi. V metru jsou nad a pod jezdícími schody další buňky, kde se sedí další člověk a sleduje provoz. V každé větší budově je za vstupem muž v saku (security?) a korunu tomu všemu dává slavná Ermitáž. Kamerový systém je zde v plenkách, a tak si s hlídáním cenných děl Rusové poradili jinak - do každé místnosti posadili člověka s telefonem. Když tak koukám do prospektu, že zde naleznete i místnosti s číslem 320, tak mi i ona 5% hranice přijde moc. Takže slovní spojení "velký bratr tě sleduje" dostává v Rusku zcela jiný význam ...

A když jsme u těch zajímavostí, tak jsem v Petrohradě pochopil, že systém odpočítávání na semaforech není nic neobvyklého (používají se prý běžně v Turecku, ale i v Ljublaně), ale zde to například dotáhli tak daleko, že odpočet umístili i na semafory pro řidiče. Je zajímavé vidět, jak se všichni rozjíždění již na oranžovou (pokud to doprava dovolí).

Bowling, první ostrá zkouška

Rád bych opět napsal, že je další týden za mnou, ale tentokrát trochu neobvykle ukončuji tento článek už v pátek. A proč? To se nechte překvapit v dalším příspěvku. Psát o mojí pondělní škole už nemá smysl, je to pořád stejné. Akorát se pochválím, že za domácí úkol z předmětu ITIY3 (Web publishing) jsem dostal plných 100% :) A z finštiny opět 100% úspěšnost u testu ze slovíček a 3 body ke zkoušce k dobru. Je pravda, že všechno bylo značně jednoduché, a tak doufám, že i závěrečné zkoušky budou v podobném duchu.

V úterý jsem využil volného dne, svojí studentské karty a sportovního poplatku 40€, který jsem zaplatil na začátku semestru, a rozhodl jsem se, že zajdu na bowling. Jako studenti UTA máme každé úterý mezi 15-16 hodinou volné dráhy v bowlingovém centru Kauppi. Když jsem hledal, kde to vůbec je, strýček google mě pomocí steet view přivítal na opuštěném parkovišti kdesi za městem. Snímek byl pořízen ale v roce 2009, a během tří let se toto místo značně změnilo. Kauppi centrum je nové bowlingové centrum, kde najdete 24 bowlingových drah, šatnu, obchod a veškeré potřebné zázemí. Zaplatil jsem tak 2€ za půjčení obuvi, vybral si svoje koule (zní to trochu blbě, ale je to tak :)) a obsadil jsem dráhu č. 3. No řeknu Vám, hrát hodinu sám je celkem fuška. Shrnutí po hodině hraní - maximální skóre 165, minimální 75 a asi tak 2x větší pravé předloktí. Opravdu mě to ale bavilo, a tak pokud budu mít další úterky volno, rád půjdu zase.

Středa probíhala zase ve škole, Managing E-business a další lekce finštiny. Jelikož to byla naše poslední lekce před závěrečnou písemkou, hodně jsme opakovali a připravovali jsme se na páteční zkoušku. A jelikož se blíží polovina semestru (a týden zkoušek) dostal jsem nápad, který ale nejdříve využijí až moji následovníci zde v Tampere. Bylo by možné zapsat si předměty, které jsou vyučované jen v první polovině? Večer jsem tak chvíli prohlížel nabízené předměty a musím uznat, že ANO. No nebylo by to fajn mít školu jen sedm týdnů a poté až do Vánoc cestovat, cestovat a cestovat? Já již tuto změnu bohužel nestihnu, a tak v druhé polovině se můžu těšit na pokračování předmětu Managing E-bussines a nový kurz finštiny (a to bude vše:)). A když jsme u těch předmětů, tak bych si rád postěžoval na rychlost vyřizování úřednické byrokracie v ČR. V úterý jsem obdržel email, že změny mého learning agreementu byly úspěšně zaevidovány. No konečně! Po třech týdnech od odeslání papírové verze ...

Čtvrtek jsem tak věnoval studiu finštiny (asi si takový den umíte představit, mimochodem, víte, že v nové verzi transport tycoon deluxe lze stavět semafory i pod mostem?) a v pátek mě čekala ona zkouška v celkem nezvyklém čase - 16:00. Sešli jsme se zde všichni, ze všech skupin (cca 150 lidí) a chvíli po čtvrté jsme začali. Musím uznat, že zkouška pěkně pokrývala veškerou probranou látku během celé poloviny a nepřišla mi těžká. Po odevzdání jsem měl dobrý pocit jen do chvíle, kdy se před učebnou začala šířit informace (nebo kec?), že k úspěšnému složení zkoušky je potřeba 60 z 80 možných bodů. Trochu jsem tak znejistěl, ale minimálně do pondělí (zveřejnění výsledků) s tím už nic neuděláme.

Tím bych tento příspěvek skoro ukončil, kdyby se nestalo ještě pár věcí, které se stát rozhodně nemusely. První, ne tak závažná věc se povedla mě, jelikož jsem si před zkouškou šel ještě vytisknout pár materiálů (to jsem se nezmínil, že jako exchange studenti máme na univerzitě 200 stránek tisku zdarma) a zapomněl jsem svojí malou flešku na jednom z počítačů v počítačové učebně. Večer jsem tak chytal další autobus na univerzitu a naštěstí jsem zde flešku našel, dokonce stále připojenou. Horší věc se povedla Mattimu, který přišel někdy v noci, dal vařit klobásy (nebo spíše smažit?) a usnul. Naštěstí byl někdo z dalších spolubydlících duchapřítomný (nebo stále vzhůru) a pánev odstavil na balkón dříve, než se úplně roztekla. Každopádně v bytě to teď vypadá jak po plynovém útoku a směs klobás, silikonového těsnění z pokličky a něčeho, co dříve byla asi pánev vypadá dosti nechutně.

A aby tento příspěvek nebyl holý text, tak přidám pár statistik, jak Vás pěkně sleduju. A prosím Vás, přestaňte používat ten Internet Explorer :)

Nakonec tedy děkuji všem pravidelným čtenářům jak z České Republiky, Finska, Slovinska, Slovenska, Portugalska, Španělska, ale třeba i z Argentiny. Mé díky taky patří i čtenářům náhodným, kteří u mě na blogu hledají informaci o platnosti IKEA karty. Párkrát jsem se zmínil, že jsem se se svojí IKEA family kartou dobře najedl, a že její platnost je mezinárodní (alespoň česká karta ve Finsku). Tak tedy pro všechny další hledače: "Má moje IKEA karta mezinárodní platnost?" - ANO! 

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 12 - ceny volání, sms, internetu:

Tak jsem zase zabrouzdal do vod českého internetu a narazil jsem na článek, že vysokoškolákům nestačí na jeden měsíc 4000 Kč. Článek jsem si přečetl celý (čtěte pokud máte silné nervy - http://finance.idnes.cz/) a nejvíce mě zarazila jedna věc, se kterou dnes spojím i dnešní zajímavost (a určitě to nebude zajímavost jenom finská). V článku narazíte na modelové případy třech studentů, a u dvou z nich jsou uvedeny i výdaje za mobilní služby - 1000 Kč/měsíc. To jako vážně? V dnešní době nepřeberných tarifů, smluv, karet a operátorů se najde student, co platí 1000 Kč každý měsíc? Tak a teď tedy trochu srovnání, kolik platím zde ve Finsku s předplacenou kartou DNA (místní operátor):

minuta volání 0,0797€ (cca 2,08 Kč), 

SMS 0,079€ (cca 2,08 Kč), 

MMS 0,3529€ (cca 9,18 Kč)

Navíc při dobití karty částkou 30€ a vyšší dostanete na dalších třicet dnů 3000 volných minut, 50 volných sms a snížené ceny volání (ačkoliv nechápu, jak někdo provolá za 30 dnů více jak 3000 minut :)) V případě, že si pořídíte tarif, za cca 15€ lze sehnat datově a rychlostně neomezené mobilní připojení a výrazně nižší ceny volání a sms, něž v mém případě.

Turku, Rauma, rýmička, kašlíček

Další týden, další výlet, ale také první nepříjemnosti se zdravím (typická mužská nemoc na sedm - rýmička). Ačkoliv si původem nemoci nejsem jist, mám takový svůj soukromý tip a doporučení. Až pojedete někam lodí na výlet, je to sice pěkné být celou dobu venku, ale pořádně se oblečte, kombinace vody a větru asi nedělá tělu nejlépe. A tak jsem v pondělí navečer se zavázaným krkem hledal řešení, jak se té brambory v krku (která mi už dost vadila při polykání) zbavit. Řešení mého zdravotního problému (a také oslava nového spolubydlícího, o tom ale později) nebylo daleko (estonský alkohol na stole), a tak jsme ve třech lidech (bohužel bez našeho nového spolubydlícího) otevřeli jin a dva druhy vodky (40 a 80% alkoholu - nejde o překlep, opravdu 80%). Silnější vodka se nakonec ukázala jako velice dobrý prostředek léčby (ačkoliv jsem se po ní probudil až v úterý odpoledne), a tak zbývalo doléčit další dvě smrtelné nemoci - kašlíček a rýmičku. Česká léčba čajem kombinovaná s finskou léčbou saunou pomáhá rychle a koncem týdne jsem tak byl připraven a fit na další výlet. Ale než uteču k výletu, zpět na začátek týdne a krátce opět něco o škole.

V pondělí již zažitá kombinace webových technologií v čase 10-14 a finštiny v čase 16-18 nepřinesla nic nového, zajímavého, překvapivého, a tak první změnou oproti pondělnímu normálu byl až nový spolubydlící. Jak jsem se již zmínil, v pondělí večer se tu u nás vyměnili nájemníci, a tak v pokoji místo Nepálce Puskala a jeho ženy bydlí Nepálec "Bragžo" (opravdu si tím jménem nejsem jist, ale při jeho oslovení se onen mladý malý muž vždy otočí, tak snad nebudu daleko od pravdy). Bragžo je studentem bioinformatiky, pochází z Nepálu a to je téměř vše, co jsem se zatím dozvěděl.

O úterý jsem se zmínil již v úvodu, a tak skočím hned do středy, kdy jsem pokračoval s výukou předmětu Managing E-business. V jednom z některých minulých příspěvků jsem se zmínil, že první úkol bylo vypracovat vhodný cestovní plán pro imaginárního profesora, který se chystá na služební jednání do Indie. Ve středu jsem se tak dozvěděli výsledky (dostal jsem za 4, ale zde ve Finsku je to druhá nejlepší známka) a dostali jsme poděkování, za vypracování tohoto úkolu, jelikož naše řešení bylo naším profesorem použito i ve skutečnosti. Finština se nám chýlí ke konci (příští týden mě čeká závěrečná zkouška) a opět nám bylo naznačeno, že na další hodině budeme psát test na zopakování slovíček (tak uvidíme).

Čtvrtek a pátek jsem využil k doléčení všech smrtelných chorob, které se o mě v poslední době pokoušely (vodku jsem ale odložil stranou) a dodělal také školní práci za tento týden a připravil něco málo na týden příští. Ačkoliv mám v této polovině pouze čtyři předměty, je téměř nemožné v rámci finského vzdělávacího systému jen tak na týden vypnout. Vždycky nějaká ta práce tady je.

TURKU, RAUMA

Sobota 8:30 a vyrážíme z Tampere směr Rauma. Rauma je jedno z nejstarších měst ve Finsku a svůj starší ráz si uchovává i dnes. Město, jehož historie sahá až do roku 1442, leží na západním pobřeží Finska a jeho centrum je zapsáno v seznamu UNESCO. Do Raumy jsme dorazili po dvou hodinách, rozdělili jsme se do dvou skupin a každá skupina absolvovala se svojí průvodkyní City Tour po místních budovách, kostelích a uličkách. Tour byla celkem krátká, zakončená na náměstí, kde se odehrával předvolební boj. Ačkoliv nejsme z Finska, tak propiska, balónek hélia a hrnek kafe přišly vhod. Po dvou hodinách v Raumě vyrážíme směr obědová pauza na benzínce a dalších 90 km do Turku.

Okolo 14:30 přijíždíme do Turku, bývalého hlavního města Finska (změna nastala až se změnou nadvlády, kdy roku 1812 Alexandr I. přestěhoval vládní úřady do Helsinek). Jelikož je toto město přístavním městem, naleznete zde i hrad (původně sloužící k obraně města), kam zamířily naše první kroky. Stejně jako většina hradů v České Republice, tak i zde je patrný vliv jednotlivých období na jeho vzhled i vybavení. V rámci hradu je zde možnost podívat se i do muzea a vyzkoušet si dobové kostýmy, válečné brnění, helmy, ... Po opětovném srazu všech v autobuse (to je téměř kapitola sama pro sebe - měli jsme průvodkyni, která dokázala splést úplně všechny odjezdové časy za celý den) jsme odjeli do centra, kde jsme si prohlédli katedrálu, prošli se po březích řeky Aury a po dlouhé době vstřebali další sluneční paprsky. Cestou zpět jsme se stavili ve sport baru, zahráli fotbálek a koupili hamburgery v Hesburgeru (největší finský řetězec rychlého občerstvení, 2€/burger). Za první tmy (nyní již okolo 7 večerní) opouštíme Turku a já opět usínám a probouzím se až v Tampere. Večer ještě stíháme saunu a unaveni po celodenním výletě uleháme spát.

Hrad v Turku

Řeka Aura

Katedrála v Turku

A před další zajímavostí (tentokrát opět z Finska) přidávám trochu reklamy na další počtení a další deníčky, o kterých vím. Tak tedy:

Lucky blog z erasmu v Portu: http://portoerasmuslucka.blogspot.pt/

Martinův blog z erasmu v Ljublaně: http://erasmus-ljubljaba.blogspot.fi/

Bobův a Mírův blog z Indie a Nepálu: http://mibovindii.blogspot.cz/

A na závěr náš blog o cestování do předmětu Managing E-business (jsme v začátcích, snad to bude lepší a lepší, a každý návštěvník mi potenciálně zlepšuje výslednou známku, tak minimálně prosím klikněte zde :))

http://travelwikis.blogspot.fi/

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 11 - radary:

Finsko je země tisíce jezer a taky tisíce radarů. Ačkoliv jsem většinu cesty prospal, tak ve zbylých chvilkách to vypadalo jako na zkušební dráze podniku, který vyrábí radary. Nemám na mysli takové ty maličké informativní, které jsou často instalovány před obcí a informují Vás, že byste měli zpomalit, ale ty velké samostatně stojící sloupy s dvěma velkými objektivy, čekající, až překročíte povolenou rychlost. V Čechách vím pouze o jednom takovém (radar v obci Starý Vestec na trase Poděbrady - Praha, pokud jedete mimo dálnici). Zde ve Finsku by mi nestačili všechny prsty na jednu cestu z Tampere do Raumy.