Třetí školní týden

Hned na začátek děkuji všem, kteří se po mé výzvě ozvali, abych věděl, že nějací čtenáři tu rozhodně jsou. A jelikož všechny předchozí příspěvky byly dosti dlouhé, slibuji, že tento příspěvek o něco zkrátím. Ale začnu zase školou a trochou statistik. Jelikož je toto můj devátý příspěvek, tak to znamená, že jsem ve Finsku již téměř devět týdnů (a uteklo to sakra rychle). Ačkoliv někde ještě ani nezačali, tak pro mě byl tento týden již třetím vyučovacím týdnem ve Finsku. 

Začnu tedy hned v pondělí, kdy jsem měl první hodinu předmětu ITIY3 - Introducing to web publishing. Předmět je vyučován od 10 do 14 hod (pouze v první polovině) a je hodnocen pěti kredity. První hodina byla spíše obecné seznámení se základy publikování a s jazykem HTML, takže jsem opět maličko nevnímal. Doufám, že další hodiny budou přínosnější a naopak zkouška zůstane v tomto jednoduchém duchu. Mezi tímto kurzem a další lekcí finštiny mám více než dvě hodiny volno, a jelikož počasí bylo opravdu hnusné, tak jsem zašel mezi lekcemi opět do sauny (jak já mám to saunování rád :)). Naše hodiny finštiny se zrychlují (více práce na doma) a ačkoliv mám absolvovaný EILC kurz, tak už to není takové "lážo-plážo" jako dříve. 

Během úterý jsem opět musel vyřídit další formality ohledně mého nového learning agreementu. Po dalších instrukcích jsem byl obeznámen s faktem, že změny v learning agreementu nestačí poslat elektronicky, ale je nutné daný formulář poslat i poštou. Vyrazil jsem tak na poštu, koupil nejobyčejnější obálku velikosti A5 (1,2€), vložil learning agreement, nadepsal adresu a odeslal směr ČR (0,8€). Ano, opravdu jen 80 centů! Jedna z mála věcí, co je zde levnější než v Čechách (cena obálky ty poštovní služby ale pěkně kompenzuje).

Středa se odehrávala opět ve znamení školy, kde jsme byli v rámci předmětu TIETS22 - Managing E-Business rozděleni do několika skupin, a jak jsem již psal dříve, jednou z mnoha součástí celkového hodnocení bude i skupinové psaní blogu na zadané téma. Naše skupina šesti lidí o složení - Čech, Fin, Ital, Španěl, Ind a Íránec (vůbec jsem nevěděl, že jich je tu tolik - toto je již třetí člověk z Iránu, kterého jsem tady potkal) si vybrala téma o cestování, tak se máte na co těšit (návštěvnost blogu je jedno z hodnotících kriterií). Po této přednášce mám další lekci finštiny, a jak nám bylo mírně naznačeno v pondělí ("naučte se ty slovíčka, bude se Vám to hodit"), tak jsme ve středu psali test. Tři minuty, osm slovíček a vše správně (doufám, sousedé to měli taky tak). A tím končím sekci o škole.

Párty jsou tu na denním pořádku, stačí jen vyrazit do centra a vždycky nějakou tu párty trefíte. Už se ale začínají měnit názvy a slovo "first" je k vidění už pouze zřídka. Slova jako "international" a "xchange" ale zůstávají, a tak jsme ve čtvrtek vyrazili do klubu Kuba na "XCHANGE PARTY - Traffic Light Edition". Název napovídá o co se jedná, ale pro jistotu to shrnu. Zelená je barva pro nezadané osoby (ideální příležitost pro moje zelené tričko?), žlutá je barva pro komplikovaný vztah a červená pro ostatní (rozuměj šťastně zadané, ženaté a vdané). Původně jsem ani neměl v plánu na párty vyrazit (takže bez lístku), ale to se tak sejde a najednou "buch!", 4€ vstup, 3€ šatna a jsem uvnitř (se šatnou to ale začínáme vychytávat, za bundu a batoh se platí stejně, ale do batohu se vejde spousta bund, že? :)). Musím uznat, že párty to byla zase velice povedená, a jelikož se mě nechtělo platit za bus ani jít zase pěšky (navíc v dešti), tak jsem vydržel až do konce. Klub zavíral před čtvrtou (poprvé nás vyhazovač začal vyhazovat už v 3:35, ale museli jsme dopít, do šanty, ...) a první neplacený autobus mi jede z centra od nádraží až v 4:44 (takhle se mají dělat jízdní řády - alespoň se to dobře pamatuje). Ocitl jsem se tedy ještě na kolejích v centru, kde nás bylo asi dvacet a Italové opět nezklamali a začali si vařit večeři. Netrvalo dlouho a musel jsem běžet na bus (a měl jsem prý zůstat, byly i čerstvé italské croissanty), který jel na čas a speciálně pro mě. Nebo to tak alespoň vypadalo, jelikož jsem byl v autobuse pouze já a řidič. Díky zastávkám na znamení jsem tak měl autobus jako taxíka a za osm minut jsem byl doma (paráda oproti 1,5 hodině chůze).

Krůtí steak, hranolky, obloha

Jak jsem psal v dřívějším příspěvku, když se počasí ve Finsku vydaří, tak i dlouho vydrží. Tak přesně tenhle týden se nevydařilo a zhruba od středy furt prší (a vypadá to, že bude pršet i celý příští týden). Teplota nepřeleze 10°C, a tak jsem zbytek týdne týdne strávil nad školní prací, vařením, uklízením (už bylo trochu na čase), zašíváním, pečením apod. Prostě jako správná hospodyňka. Taky to vypadá, že Marco (můj italský spolubydlící a zarytý fanoušek Juventusu) ze mě chce udělat fanouška fotbalu, takže jakmile hraje Juventus, o zábavu je postaráno. Při pohledu na teploměr a pohledu z okna začínám trochu závidět erasmákům ve Slovinku, ve Španělsku nebo třeba v Portugalsku ty jejich stále letní teploty. Ale netrvá to dlouho a těch dvacet metrů do sauny absolvuju celkem často :) 

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 9 - Auta pro teenagery:

Další zajímavostí je zde poměrně velká oblíbenost malých aut pro teenagery. V Čechách jsem se s tím prakticky nesetkal, zde ve Finsku jich vidím každý den několik. Je to vlastně motorka (akorát má čtyři kola, střechu, volant, ...), a tak ji (to) můžete řídit již od patnácti let. Maximální rychlost je omezena dle předpisů pro takové stroje na 45 km/hod a všechna vozidla mají na kufrových dveřích výrazně značený trojúhelník. Čím menší auto, tím větší však reproduktory lze občas nalézt uvnitř. Ale popravdě, přiznejte se, kdo v patnácti nechtěl svoje vlastní auto s co největšíma reprákama?