Pápá zkouškové

Původně jsem chtěl tímto příspěvkem opět shrnout, co se událo za celý minulý týden, ale jelikož mně všechny zkoušky dopadly do zelena, shrnu tak jenom pracovní týden, jelikož víkendového cestování bude plný celý příští příspěvek. 

Tak tedy začínám opět pondělím, kdy jsem dopoledne dělal řidiče kvůli jedné výstavě pořádané kamarády z EILC na TAMKu (jiná univerzita v Tampere). Vše proběhlo hladce (dokonce jsem i na devátou ranní vstal bez problémů) a během dopoledne jsme tak převezli více než 30 uměleckých prací do prostor univerzity. Na oběd jsem se stavil na svojí domovské univerzitě, abych zároveň zjistil svůj výsledek z finštiny. Hodnocení 3 ("C" na ETCS stupnici). S dobrou náladou jsem snědl oběd a odjel domů, abych dodělal poslední (už úplně poslední) report na Managing e-business. Šlo mi to krásně od ruky (nebo od klávesnice), a tak jsem večer stihl autobus zpět na TAMK na začátek výstavy. Něco by super, něco bylo fajn a zbytek jsem nepochopil (asi ze mě umělec nebude). Sušenky a glogi (nealko svařák) přijdou vždycky k chuti, takže jednoznačně pozitivní den. 

A když jsem se zmínil o kamarádech z EILC rozhodně nesmím opomenout video, které natočil a sestříhal Matěj (velké díky) a suprově vystihuje atmosféru našeho EILC kurzu z průběhu srpna (a poznáte mě podle modrých kraťas, jak jinak ...).

Jelikož se konec mého pobytu blíží rychlostí blesku, v úterý jsem nemohl propásnout jednu z posledních možností bowlingu. Jelikož je zkouškové v plném proudu, sešlo se nás na dvě dráhy až moc - dva! Hrát hodinu bowlingu na své vlastní dráze dá opravdu zabrat, ale některá kola se mi opravdu povedla, ačkoliv celkové skóre tvrdilo opak. Po bowlingu jsem se ještě vydal na poštu, abych další várkou pohledů zásoboval Česko. Stejně jako na větších pobočkách v ČR jsem si vyzvedl po příchodu lístek s pořadovým číslem, zjistil, že je přede mnou asi třicet lidí a uklidil se stranou. Asi se blíží Vánoce, lidi posílali a vyzvedávali balíky, jako by se nechumelilo. A ono se chumelilo. A dost. Úterý byl začátek takového krásného počasí, které s přestávkami přetrvává do teď - stále chumelí.

Ve středu jsem tak vstal do dalšího bílého dne, abych zjistil, že moje úplně poslední přednáška je zrušená a během brzké doby se dozvíme výslednou známku z Managing E-business. Umíte si to představit, že jsem klikal, klikal, klikal (těch 10 kreditů potřebuju) celý den a výsledek nikde. Ale zato jsem se dozvěděl výsledek z mé opakované zkoušky předmětu PUXUI - hodnocení 2 ("D", jůhůůůů). 

A tak dost bylo školy a hurá zase za nějakou zábavou. Středa odpoledne se nesla ve znamení Českých Vánoc. Salát, řízky, slivovice. Nechybělo nic. Ačkoliv jsem byl před půlnocí doma, po dlouhé a dlouhé době jsme si zabékali s kytarou, měli jsme vynikající řízky (příště to musím lépe osolit) a salát byl taky na výbornou.

Manufaktura

řízky, řízky, řízky, ...

Tím tak skoro končím tento příspěvek, jelikož čtvrtek byl uklízecím, pracím a plánovacím dnem. A kam že to Tom vyrazil o víkendu se dozvíte příště :) Ještě však musím dodat výsledek předmětu Managing e-business. Hodnocení 3 ("C"). Vše zelené, hotovo, končíme :)

Teď ještě nějaké info, postřehy, nápady co mě napadaly během psaní tohoto blogu a nebyl čas je pořádně sepsat. Skoro ve všech příspěvcích se zmiňuji, že do sauny to mám sakra daleko (asi 20m v rámci budovy, dojít se to dá s ručníkem kolem pasu), ale nikdy jsem ji nevyfotil. Tak tedy fotky naší sauny jsou zde:

Abych se ještě ohlédl za svým kulinářským uměním, tak tento týden jsem se pustil do "rejžáku" (opravdu to nemá nic společného s kartáčem). Na první pohled to nevypadalo nejlépe, druhý byl již o něco lepší. Příště to ale udělám trochu jinak, ačkoliv i teď to bylo vynikající.

A ještě a znova zpět k autobusům v Tampere. O jízdních řádech jsem se napsal až dost, co jsem ale ještě nezmínil je, že můžete autobusy sledovat online (http://lissu.tampere.fi/). Což je celkem fajn. Vybíhat z vyhřátého pokoje můžete na poslední chvíli a autobus Vám neujede. Je zde ale jedna nevýhoda. Občas se stává, že autobus má GPS sledování rozbité nebo vypnuté a v tom případě sedíte doma, čekáte na autobus a on právě projíždí okolo baráku.

Dalším nezvykem je zastavování autobusů. Jak jsem psal, všechny zastávky jsou v Tampere na znamení. Pokud tak chcete na další zastávce vystoupit musíte dát znamení řidiči stisknutím tlačítka STOP. Poté uslyšíte zvuk (ve starších autobus to zní jako toustovač), rozsvítí se znamení stop (nebo "pysähtyy" ve starších autobusech) a s největší pravděpodobností Vám řidič na další zastávce zastaví (né však vždy). 

Poslední nápad je tak trochu šílený (co ode mě jiného čekat). Celkově je na mém blogu napsáno 24042 slov, které po zkopírování do wordu dávají 45 stran textu. Nenápadně tak mířím k velice dobře známým bakalářským pracím na PdF. Co kdybych toto "dílo" doplnil o uměleckou sbírku fotografií a vydal text jako bakalářskou práci? Co třeba název "Zmrzlá červená opice"? :)

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 23 - finské školství

Ačkoliv jsem o škole už napsal dost, tak Vám chci ještě přiblížit celé finské školství. Do základní školy nastupují sedmileté děti a základní vzdělání trvá devět let (existuje také nultý ročník, pokud dítě nastupuje v šesti letech). Střední školy jsou svojí strukturou podobné našim vysokým školám (studenti mají větší volbu) a trvají tři roky. Vysoké školy se ve Finsku dělí na dvě skupiny - univerzity a polytechniky (aplikované vědy). Rozdíl tkví v tom, že titul na polytechnice dostanete po úspěšně ukončeném studiu a minimálně třech letech praxe (na univerzitách bez praxe). Doktorandské studium probíhá pouze na univerzitách. Všechny vysoké školy jsou ve Finsku bezplatné a studenti dokonce dostávají během studia podporu od státu.

Zkouškový na plný koule

(vtip pro pány, dámy omluví) Víte, jaký je rozdíl mezi gramofonem a cihlou? Ne? No zkuste si cihlu pustit na plný koule ...

A nejenom cihlu, ale i (snad) poslední týden zkouškového ve Finsku (to je dobrá věta na to, že je 10.12 ne?). Ale začnu od začátku, ať zase na nic nezapomenu.

Jelikož na úterý byla naplánovaná zkouška z finštiny, v pondělí jsem se důsledně připravoval (uvařil jsem si oběd, dal si kafe, shlédl pár dílů bigBangu, ...). Ačkoliv se to zdá nepravděpodobné, s tímto stylem učení mi den utekl jako voda. V úterý po probuzení (už bylo venku světlo, to znamená po deváté ranní) jsem měl ale špatný pocit, že finštinu stále ještě neovládám tak, jak bych měl. Vyrazil jsem tedy na univerzitu, abych se v klidu (a daleko od nejbližší klávesnice) podíval na onen záludný jazyk. To se mi náramně podařilo, našel jsem studovnu bez počítačů, zašil jsem se tedy do rohu a ... usnul. No zkrátka - moc jsem tomu nedal, ale přesto jsem šel ve čtyři hodiny na zkoušku. Ačkoliv jsem si s něčím nevěděl rady, doufám, že celkově to bude dobré, přeci jenom něco jsem z té hlavy vylovil.

Ve středu jsem si musel maličko přivstat, a být ve škole už na desátou, abych si napsal opravnou písemku z předmětu Web Publishing. Písemka byla podobná té předchozí, tak uvidíme, jak dobře nebo špatně bude hodnocena tentokrát. Po obědě jsem vyrazil na další přednášku managing ebusinessu, kde jsem tak trochu očekával, že už nebudeme probírat nic nového a možná už dostaneme známky. Chyba! Profesor vesele pokračoval, dokonce jsme dostali za úkol napsat poslední report (doufám, že poslední) a uzavírat klasifikaci prý bude až příští týden. V ten bylo venku dosti zima (teplota ani přes den nevystoupala výše než -19°C), a tak když jsem jel večer nakupovat, čekání na autobus v -22°C nebylo dvakrát příjemné. Během těchto dvou studenějších dnů jsem opět vytáhl foťák a vyfotil pár zimních snímků. Jako první však musím zveřejnit stojany na kola, které nezůstávají prázdné, ani když je venku sníh a -15°C!!! 

Výsledky ještě nevím, ale pokud se vše povede, tak touto středou (5.12) pro mě skončilo (jo skončilo, neupsal jsem se) zkouškové :) Musím tedy ještě příští týden na poslední přednášku, ale to už je drobnost. 

Ve čtvrtek to tedy bylo potřeba oslavit (alespoň trošku). A zrovna se nám to sešlo s takovou pěknou vánoční akcí. Všichni, kdo se účastnili, si náhodně vylosovali jednu osobu, které měli podle předem připravených indicií koupit vánoční dárek do 5€. Indicie, které jsem dostal já zněly: hnědé, silné, tekuté. Jsem Čech, tak co mě napadlo jako první - pivo. Ačkoliv byste mohli namítat, že "silné" pivo rozhodně není, tak ve Finsku se to dá vyřešit tak, že zajdete do Alko shopu a koupíte jedno z těch silnějších dovážených (alkohol nad 5% dostanete pouze zde). Na oplátku jsem si přál plyšového slona, kterého jsem popsal indiciemi: šedivé, velké, a není to k jídlu. Slona jsem nakonec nedostal, ale mám pěkné rukavice. Večírek se povedl, sešlo se nás hodně a dokonce jsme měli jednu z velice luxusních lokalit - desáté patro v Rasppi. Jedná se o studentské bydlení v centru, kde nejvyšší patro je vyhrazeno pro podobné večírky, je zde i sauna a výhled je opravdu super.

A abych těch párty nebylo málo, další párty byla hned den potom v pátek. Jednalo se o rozlučkovou párty, jelikož se semestr blíží ke konci a tak popis jako: zamluvený klub pouze pro studenty, nějaké občerstvení v ceně a přineste si vlastní alko nakonec přilákaly dosti studentů. Akce probíhala zajímavě (dokonce jsem na několik prvních hodin obdržel foťák a měl za úkol fotit), a tak ani nevím, jak to tak rychle uteklo a ocitli jsme se okolo čtvrté ranní v TOAS City (jiné studentské bydlení v centru). Hlad byl veliký, a tak tímto dodatečně děkuji Alex za francouzskou polévku a mák, který jsme úspěšně použili na Zuzčiny špagety (prý šišky s mákem, ale ze špaget). Po několikáté jsme v rámci večera a brzkého rána ještě ochutnali slovenskou slivovici (no sakra, ta byla ...), a tak jsem dorazil k nám na byt až okolo šesté ranní. To se Marco ještě v kuchyni učil a Matti právě vstával. Když jsme se tak pěkně sešli, tak jsme ještě okusili červené víno, pravý italský parmezán (správně je to Parmigiano-Reggiano) a finskou šunku. Kolik bylo hodin, když jsem se dostal do postele už mi nějako vypadlo z paměti (nebo se to možná ani neuložilo ...), každopádně povedený večer (a ráno).

Probudil jsem se do šera v domnění, že se teprve rozednívá. Chyba! Ono se stmívalo. Je pravda, že ono je mezi ranním a večerním stmíváním pouze 5 hodin, ale i tak. Vstát ve tři hodiny odpoledne se mi dlouho nepovedlo. Zbytek víkendu jsem tak nic neudělal, akorát si připravil věci na příští týden (poslední report do managing ebusiness) a stále kontroloval, zdali už nejsou zveřejněny výsledky zkoušek. A ono stále nic. Takže o výsledních až příště :)

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 22 - dvoje okna, dvoje dveře, dvoje ...

Stejně jako ve starých chalupách, tak ve Finsku narazíte na dvojí izolaci proti zimě (a hluku). Ať jdete kamkoliv (univerzita, banka, restaurace, ...) téměř vždy musíte projít skrze dvoje dveře. Někde je mezi nimi pouze pár centimetrů, někdy je prostor široký i několik metrů. Důvod je prostý, nechat zimu venku. A nejsou to pouze dvoje dveřní prostory, ale i okna. Zkrátka a jednoduše, zima je zima, tak ať zůstane venku.

Zase jsem snědl rybu

Dlouho jsem přemýšlel, jak nazvat tento příspěvek, týden zase utekl jako voda a věcí se přihodilo hodně. Nejsilnější zážitek mám z pátečního oběda (proto ten název), ale k tomu až později. Na začátek ještě dekuji Eince za dobrý nápad vložit můj finský text z předešlého příspěvku do googlu translatoru. Tak tedy (přeloženo google translatorem):

To je můj středu ráno

Probudil jsem se ráno v deset hodin. I jíst müsli a pít horkou čokoládu. Po snídani, jdu do sprchy. Po sprchování, jsem zkontrolovat svůj e-mail, nebo i Series. Chodím autobusovou zastávku, v 11:30. Pak jdu na univerzitu. Chystám se chytit autobus číslo třináct, a to trvá dvanáct minut.

První kurz bude zahájen v 12:15. Je to finský kurz. Pak finská hřiště poté, co jsem jít do restaurace. Já jsem jedl v restauraci univerzity. Líbí se mi karbanátky a brambory. I jíst rychle, protože mám další kurz půl hodiny. Je výkonný E-Business kurz. Líbí se mi kurz, ale je to těžké. Pak budu obchodovat.

Koupím brambory, rýže, kuřecí a čokoládu. Pak jdu domů. Doma vařím večeři a dělat domácí úkoly. Ve večerních hodinách, dívám se na filmy a popovídat si s přáteli. Je to jeden hodiny v noci a já jsem opravdu unavená.

Tak ještě než budu úplně unavená, tak zase shrnu další učící týden (možná poslední). V pondělí jsem byl na univerzitě pouze kvůli finštině, která tento týden končí. Nové látky už není tolik, začínáme hodně opakovat, zkouška se přeci jen blíží. Po finštině jsem ještě oskenoval naší společnou fotku z Laponska, kde jsme navštívili i Santa Clause, a tak se o to s Vámi musím podělit.

Minule jsem psal, že pokud se paní profesorka dobře vyspí, možná budou i další termíny pro předmět PUXUI. Tak se taky stalo, a tak jsem se přihlásil na páteční odpolední(!) zkoušku. V úterý jsem se tak otočil na univerzitě, abych si vytiskl prezentace. Celkem 65 stran. Oboustranných. Devět slidů na jedné straně. S chutí do toho. 

Během úterý jsem ještě doplácal prezentaci na managing ebusiness, a tak jsem se večer mohl jet mrknout na karaoke night (když jsem opět zmeškal úterní bowling). To jsem se možná ještě ani nezmínil, ale karaoke je ve Finsku velice populární. Karaoke pult najdete téměř v každé zapadlé hospodě, v hernách, ale taky i na lodích z/do Finska. Tentokrát jsme ale zůstali skromnější a Emílio rezervoval společenskou místnost v Mikontalu (další studentské bydlení v Tampere). Inu proběhlo pár známých, pár neznámých, dokonce i pár českých karaoke písní, uvařili (nebo spíše ohřáli) jsme 4l glogi nápoje (něco jako nealkoholický svařák), smíchali to s vodkou a bylo dobře. Jelikož jsem to neměl daleko a sníh se v úterý ještě neobjevil, šel jsem v noci pěšky (cca 20 min).

Ve středu proběhla další hodina finštiny, tentokrát se pouze opakovalo a následovala prezentace na managing ebusiness. Netvrdím, že naše prezentace patřila k nejlepším (možná právě naopak), ale vše se zvládlo a snad to dobře dopadne. Tím také děkuji všem, kteří se zapřičinili o popularizaci našeho blogu (jeden den byla návštěvnost dokonce 1236 zobrazení za den). 

Čtvrtek jsem proseděl doma přípravou na zkoušku a v pátek jsem vyrazil na dodatečnou hodinu finštiny (10-12). Ano, je to poměrně časná ranní doba (vzhledem k tomu, že ještě v 9 ráno je zde tma jak v pytli), ale rekordní účast jsem taky nečekal - 6 lidí. Dostali jsme zpět naše finské články o našich studijních dnech (dostal jsem plný počet - 3 body ke zkoušce k dobru) a připravovali jsme se na zkoušku. Zkouška bude příští týden v úterý 16-18 (o tom ale v příštím článku).

A potom přišla ona horší část dne. Přijdu na oběd, vezmu tác, ubrousek, dvě skleničky (voda a mléko), malý talíř na salát, velký na hlavní jídlo. Naberu salát (jako všichni ostatní co jsou za mnou ve frontě), přesouvám se dále, naberu brambory a vybírám mezi zeleninovou směsi číslo 1 a 2. Jednička vypadá lépe, popadnu tedy naběračku a hle! On je pod tím kus ryby. Vše už skoro na talíři, fronta Vás skoro posunuje dále a dále, tak to hodím na talíř a říkám, že to třeba půjde. U pokladny vezmu příbor, zaplatím, sednu ke stolu a jde se na to. Já, <ironie> jako velký milovník ryb </ironie>, hodnotím jídlo celkem kladně - dá se to jíst. Že bych si ale pochutnal, to se říci nedá. 

V 16:00 naběhnu ke své opakované zkoušce zcela připraven (více vědomostí, od oběda jsem nic nepil, přibalil jsem si mikinu a spal jsem celkem dobře). Zkouška je hned o poznání lehčí, a ačkoliv jsem poslední část zeslonil (to je jako zkonil, ale ještě trochu o něco víc), mám z toho celkově dobrý pocit, že by to mohlo dopadnout. Inu, o výsledku budu informovat v některém z příštích příspěvků.

O víkendu nabírám síly na další týden, užívám si nového sněhu (odhadem 15 cm), ale ven se mi moc nechce (aktuálně -16°C). Příští týden mě čekají dvě zkoušky - finština a zlepšující pokus z webového programování. Chystá se taky spousta zajímavých akcí, tak snad příště se budu moci více rozepsat o zábavě a nejenom o škole. Že v tom učení nejsem sám mi připomněl můj italský spolubydlící Marco, který si tak trochu převrátil režim dne a po celonočním studování v knihovně přišel v čase oběda, popřál nám dobrou noc a zapadl do svého pokoje. Nyní večer nám popřál dobré ráno, sbalil notebook a odjel opět (prý) do knihovny, že se mu tam lépe studuje.

Abych opět přihodil nějakou tu fotku a nezásoboval Vás pouze textem, mám tu něco připraveného. Jak se mi blíží konec erasmu (zbývá mi 19 dní), začínám být taková rozdvojená osobnost - jedna polovina chce zůstat ve Finsku, jít do sauny, potkávat ty stejné tváře z celé Evropy, a druhá polovina chce jet do ČR objednat si guláš a pivo. Abych tak nezapomněl, že jsem z Čech, musím taky jako Čech vypadat. A co je pro Čechy typické? Koho jako první napadly ponožky v sandálech, tak je na tom stejně jako já. Musel jsem to však ještě trochu vyšperkovat, a tak moje domácí obuv vypadá takto:

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 21 - prkýnko v prvním šuplíku

To je opět jedna z věcí, na kterou jsem si zatím nezvykl (a už asi ani nezvyknu). Stejně jako každý den odemykám na druhou stranu, tak taky velmi často hledám lžičku, vidličku nebo nůž v prvním šuplíku. A ono ne. První šuplík je vyhrazen pro dřevěné krájecí prkýnko. Všechno potřebné vybavení ke slušné konzumaci se nachází až v druhém šuplíku. Ach jo ...

 

Prostě další příspěvek

Prvně děkuji Lucce za krásný pohled z Barcelony, která je prý obří a plná turistů s mapičkama (více informací zde). Jelikož minulý příspěvek končil v pátek, po naší dobrodružné výpravě, navazuji tedy hned dalším víkendem, pracovním týdnem a dalším víkendem. Tím také musím ukončit svoji cestovatelskou náladu, Laponsko a Nordkapp byly nezapomenutelné, ale po týdnu cestování bylo potřeba vrátit se zpět na univerzitu. A když píši zpět na univerzitu, myslím to doslovně, a to i o víkendu.

Abych ale neskákal, musím začít od začátku. Předmět TIEVA36 - PUXUI (Principles of Usability, User Experience and User Interfaces), který byl vypsán pouze do první poloviny se nám natahoval a natahoval, a zkouška byla stále v nedohlednu. Potom se paní profesorka rozhodla, že tedy zkoušku vypíše a vybrala si na to ten nevhodnější týden. Ano, přesně ten, co jsem byl v Laponsku. Aby tak dala příležitost i těm co tu během pracovních dní nejsou (a nebylo nás málo), vypsala jeden termín i na sobotu v 8:00. Tudíž jsem se na tento termín přihlásil, v pátek večer poprvé otevřel materiály a po pár hodinách klimbání nad stolem, jsem si šel lehnout. 

Vstal jsem v sobotu v 7:00, udělal si 0,5l čaje (1. problém), jel na univerzitu jenom ve své "zimní bundě" (2. problém) s prázdnou hlavou (3. problém), a tak trochu nevyspalej (4. problém). Pustili nás do počítačové učebny (16°C), dostali jsme 4 hodiny na řešení a popřáli nám hodně štěstí. Inu, teď už je asi celkem jasné, jak dopadla moje zkouška. Po půl hodině jsem se začal kroutit jak had, byla mi zima (všechny věci si odložte do skříněk, před počítačovou učebnou) a moje anglická slovní zásoba se v důsledku spánkového deficitu poněkud smrskla. Po hodině jsem zkoušku uložil a urychleně opustil svoje místo. Druhý pokus mám možná příští týden (profesorka se ještě nerozhodla vypsat termíny). A když se něco začne kazit, tak pořádně. V sobotu odpoledne mi tak ještě praskla žárovka v pokoji a nejspíše díky slabé baterii se rozhodl ozkoušet svůj zvuk i kouřový alarm. Baterii jsem vytáhl, zhasnul i druhé světlo a šel raději spát.

Debilní věc na stropě

V neděli jsem se vypravil nakoupit nakoupit další jídelní zásoby, náhradní baterii do alarmu a žárovku. Po vyměnění baterie si alarm lehce pípl a začal blikat v pravidelných intervalech, přesně tak, jako u ostatních. Žárovka se rozsvítila a já byl spokojen. Ale ne na dlouho! Uplynulo deset minut a alarm opět zkouší svůj reproduktor. Dlouhým stiskem jediného tlačítka opět zmlkne, aby se za deset minut opět probudil. Konec. Vytahuju baterii a už ji tam nikdy nadám. Snad tady někdo v tomhle bytě zase nespálí brambory ...

V pondělí se trochu ztrácím na finštině (ostatní přeci jenom za ty dvě lekce trochu pokročili) a zbytek dne trávím s reporty z minulého týdne. Téměř stejnou náplň (bez finštiny a bohužel i bez bowlingu) má i úterý, ale co jsem stihnout chtěl, to je téměř hotovo.

Ve středu další hodina finštiny, a managing e-business. Že se nás schází méně a méně je celkem v pořádku, ale že nás bude tento týden jenom šest (a tři vyučující) jsem nečekal. Inu, i tu je cítit trochu hustá atmosféra, blížíme se ke konci a zbylé osazenstvo asi právě dodělává resty.

Ve čtvrtek jsem si domluvil náhled do své zkouškové písemky z předmětu ITIY3 - Introducing to Web Publishing, kde jsem prospěl, ale s hodnocením 1 (nejhorší možná zelená). Dorazil jsem tedy po obědě k vyučujícímu, abych zjistil, že mám hodnocení 2, jelikož jedna otázka byla špatně položená. Po náhledu do písemky a oboustranné shodě, že jsme se v několika místech nepochopili (česká angličtina a finská angličtina tu byla přeci jenom odlišná) mi bylo nabídnuto místo na některém z dalších termínu, kde si můžu známku jedině vylepšit. No uvidíme.

Odpoledne jsem ještě zašel do posilovny (karta mi platí do konce roku, tak se to přeci musí využít), ale moc jsem toho nenacvičil, stejně asi jako všichni pánové v posilovně. A důvod? Slečny, my si Vás rádi prohlížíme, rádi se za Vámi i na ulici otočíme, ale je opravdu nutné brát si minisukni i do posilovny na běžící pás?

Zbytek týdne si nechávám volno, blíží se nám konec, příští týden musíme prezentovat náš skupinový blog a odevzdat snad poslední report. Pokud se paní profesorka dobře vyspí, možná bude i další kolo zkoušky z předmětu TIEVA36 a možná také další (zlepšující) pokus z předmětu ITIY3. A jelikož i finština se blíží ke konci, jeden z posledních úkolů bylo napsat minimálně 100 slov o svém běžném dni, tak tedy:

Tämä on minun keskiviikkoaamu

Minä herään aamulla kymmeneltä. Minä syön mysliä ja juon kaakaota. Aamiaisen jälkeen minä käyn suihkussa. Suihkun jälkeen minä tarkistan sähköpostin vai katson sarjaa. Minä kävelen bussipysäkille kello puoli kaksitoista. Sitten minä lähden yliopistolle. Minä menen bussilla numero kolmetoista ja siinä kestää kaksitoista minuuttia.

Ensimmäinen kurssi alkaa varttia yli kahdeltatoista. Se on suomen kurssin. Sitten suomen jälkeen kurssin minä menen ravintolaan. Minä syön yliopiston ravintolassa. Minä pidän lihapullista ja perunoista. Minä syön nopeasti koska minulla on seuraava kurssi puolen tunnin kuluttua. Se on Managing E-Business kurssi. Minä pidän siitä kurssista, mutta se on vaikea. Sitten minä lähden kauppaan.

Minä ostan perunaa, riisiä, kanaa ja suklaata. Sitten minä menen kotiin. Kotona minä kokkaan illallisen ja teen läksyt. Illalla minä katson elokuvia ja juttelen ystävien kanssa. Kello on yksi yöllä ja minä olen tosi väsynyt.

Tím bych tento příspěvek skoro ukončil, kdyby se nestalo ještě pár věcí, které se stát rozhodně nemusely. Zase. Vzhledem k mému vypnutému kouřovému alarmu - "Snad tady v tom bytě zase někdo nespálí brambory ...", a ono jo! Taková nepříjemná věc se povedla Mattimu, který přišel někdy v noci, dal vařit brambory a usnul. Naštěstí nebyl asi tak úplně mimo (nebo byl zase někdo z mých spolubydlících stále vzhůru) a hrnec bez vody, s černými brambory odstavili poměrně brzo. Ale i tak je to velice příjemné, když Vás tato nová vůně ráno šlehne do nosu.

A na závěr Vás ještě poprosím o rozkliknutí následujících odkazů, čím více návštěvníků získáme, tím lepší bude moje výsledná známka :) Děkuji :)

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/11/do-you-know-these-towns.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/11/snezka.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/11/sevilla-in-different-way-restaurants.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/11/north-cape-northeast-point-of-europe.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/best-travel-destinations-2012.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/a-guide-to-visit-sevilla-in-different.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/bars-to-visit-in-centrum-of-tampere.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/howtospendtimeinbroumovsko.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/1st-wingsuit-flying-world-championship.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/whiteriverraftinginrishikesh.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/howtospendtimeinbrno.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/howtospendtimeinpragueforfree.html

http://travelwikis.blogspot.fi/2012/10/howtospendtimeintampere.html

FINSKÁ ZAJÍMAVOST č. 20 - kola, bicykly, ukrajiny, ...

Jak je zvykem v mnoha západoevropských zemích, tak i zde jezdí všichni na kole. A cyklistům je zde uzpůsobeno téměř vše. Chodníky jsou rozděleny na část pro pěší a část pro cyklisty (v Helsinkách dokonce barevně). Cyklostezky jsou všude a kolo je důležitým dopravním prostředkem ať je venku jakkoliv. Sníh, námraza, déšť? To rozhodně není překážkou. Jediný problém může nastat se zaparkováním kola - všude je totiž plno. A taky si nezapomeňte zámek - zatím jsem tedy neslyšel, že by se někomu v okolí ztratilo kolo, ale taky jsem ještě neviděl kolo bez zámku (nééé že bych hledal). Pokud však bude pršet a přijedete na univerzitu včas, možná na Vás zbudou sedadlové krytky, které si můžete zdarma půjčit, abyste na cestě zpět neměli mokrou ... zadek. A aby to dnes nebylo výhradně textové, pár fotek na závěr z 22.11 s teplotou lehce na nulou.

Nordkapp, čili punk-road trip

Nejen Laponsko (více o začátku našeho výletu v minulém příspěvku zde) bylo naším cílem, a tak přesně, jak jsem napsal minule, dnes budu pokračovat. Cílem druhé poloviny našeho týdne bylo dosažení nejsevernějšího bodu Evropy - Nordkappu (pro úplné upřesnění nejsevernějším bodem Evropy je malý výběžek Knivskjellodden, který je o 1500m severněji. Oba dva výběžky však leží na ostrově, s pevninou jsou spojeny tunelem, takže nejsevernějším bodem kontinentální Evropy je Kinnarodden). A minule jsem ještě sliboval fotky iglů, jezera, sauny a Martin si stěžoval, že jsem nepřidal žádnou fotku z vnitřku chaty - tu tady jsou všechny resty:

 

Ve středu dopoledne tak balíme poslední věci z chaty v Äkäslompolo a vydáváme se na sever. V polovině listopadu teplota okolo -12°C, sněžení, k dobrému výhledu z auta je potřeba velké úsilí. Začínáme více a více plánovat, jelikož se rozestup mezi čerpacími stanicemi začíná dosti natahovat. Cestou potkáváme jedno auto v příkopě (naštěstí bez zranění, odtah prý již zajištěn) a tak pokračujeme stále na sever. Přesněji na severovýchod. Naším nejbližším cílem je Ivalo - město s cca 4000 obyvateli, kde opět po dlouhé době můžete spatřit lidi v ulicích, pár obchodů a restauraci. Jelikož jsme skoro všechno jídlo spořádali už v chatě a stejně by ho nebylo kde ohřát (všechno teplo z motoru posíláme přímo na přední sklo), zastavujeme se tak v místní restauraci, prohlížíme jídelní lístek a zarážíme se na nad sobím masem. Inu, ochutnat se to musí. Šťavnaté, tužší ale jinak vynikající. Někteří přirovnávají ke zvěřině, já se zdržuji hlasování a spíše si užívám večeři. Jako správný Čech ještě objednávám velké pivo (znamená to 0,5l, ne klasickou finskou třetinku) Lapin Kulta (co jiného v Laponsku) a užívám asi posledního teplého jídla na skoro dva dny. 

cesta do Ivalo

Po večeři měníme směr na severozápad, a po pár okamžicích přijíždíme do města Inari na březích stejnojmenného jezera (třetí největší jezero ve Finsku). Upřesňujeme trasu a vydáváme se na téměř 400km dlouhou cestu skrze severní části Laponska, Norska až ke břehům Severního Ledového oceánu. Počasí se nad námi alespoň trochu slitovalo, a tak z chumelenice jedeme po zasněžených cestách v klidném, ale mrazivém počasí. Před norskou hranicí doplňujeme nádrže až po okraj (i vzhledem k cenám paliva v Norsku) a okolo půlnoci vstupujeme na norské území. Jelikož mě dohnala únava, předal jsem řízení a cesta na sever mi ubíhala rychle, zašitý na kraji v poslední řadě v minibusu jsem prospal celou noc.

Jelikož je Norsko o hodinu pozadu před Finskem, okolo půl páté ranní (norského času) přijíždíme k zavřené závoře. Parkujeme tak na pár chvil v nedalekém přístavu a snažíme se spát. Okolo půl osmé ranní vyrážíme v promrznutých autech opět k cestě na úplný sever, projíždíme okolo závory a okolo půl deváté stojíme na Nordkappu. Přijíždíme akorát včas, slunce se začíná za obzorem probouzet a obloha se začíná barvit žluto-červeno-oranžovou barvou. Počasí nám opravdu přeje, fotíme tak místní až téměř měsíční krajinu s červánky na obzoru. Po cca dvou hodinách na Nordkappu je nám stále divné, že slunce nikde, ale stále vidíme červánky (akorát na jiném místě). Nejsme si tak jisti, jestli slunce stále vychází, nebo zapadá.

Severní Ledový oceán, 2000km k pólu

Nordkapp

Loučíme se s Nordkappem, cestou do Honningsvågu (jedno z nejsevernějších měst v Evropě, téměř 2500 obyvatel) projíždíme měsíční krajinou s prvními známkami paprsků a fotíme a fotíme. V Honningsvågu se zdržujeme další dvě hodinky, kupujeme pohledy, kafe (rozhodně lepší než to finské) a po této krátké pauze vyrážíme na závěrečnou část cesty zpět do Tampere (téměř 1400 km, odhad 20 hodin). Cestou z ostrova projíždíme několika tunely s délkou až 6,5km a vstupními branami. Poté se odvracíme od oceánu a míříme do vnitrozemí směr Alta.

Honningsvåg

Tím tak připravujeme krušné chvilky pro teploměr v autě. Na Nordkappu bylo cca -3°C (silný proud nenechává zatím moře zamrznout a voda drží teplo), podél vody teplota padá k -8°C, jakmile však opustíme blízkost vody teploměr se né a né zastavit. K tomu se přidává trochu mlhy a záhy teploměr ukazuje -20°C. Na zamrzlých pláních potkáváme většinou pouze severské kamióny, záludné zimní serpentiny i další soby. Stmívání o půl třetí je normální, ve tři odpoledne je tma jak v ranci. Před pátou odpolední nás přivítá při -10°C policejní trojnožka s raderem před vjezdem do Alty (vše bez komplikací) a nakonec město Alta. Dvacetitisícové město s městskou hromadnou dopravou. Po nákupu v místním supermarketu, kde se povedlo Matějovi zablokovat autorizační systém platebních karet, tak dostávají kluci nákup zadarmo (chlapácky těch 70 NOK zatáhl vedoucí prodejny). 

směr Alta

 

Po další studené večeři nás čeká druhá noc v řadě v pohybujícím se autě a do Tampere nám stále zbývá více než 1100km. Střídáme se v řízení jak kdo může, ladíme norská rádia, snažíme se vydržet s palivem až zpět do Finska. Nakonec se daří, ačkoliv ručička palivoměru u auta se po vypnutí motoru už moc nehýbe. Během noci ještě doplňujeme nádrže k okraji a krájíme další a další kilometry. Okolo půl čtvrté ráno projíždíme opět městem Oulu a zbývá nám posledních 6-7 hodin do Tampere. Po dalších několika výměnách řidičů tak konečně dorážíme okolo půl jedenácté vyčerpáni, ale plni zážitků do Tampere. Vracíme auta, slavíme teplým obědem v univerzitní restauraci a upadáme v odpoledních hodinách po více než 3200km ještě za denního světla do postele k pořádnému spánku vleže.

NORSKÁ ZAJÍMAVOST č. 19 - severský styl řízení:

Jelikož jsme strávili na silnicích mnoho a mnoho hodin, nemůžu nechat bez povšimnutí odlišnosti, kterých jsem si všiml. Určitě se nejedná jenom o norskou specialitu, ale poměrně frekventovanou záležitost na severu Skandinávie. Pokud Vás někdo předjíždí, vždy několikrát blikne dálkovými světly, aby Vás upozornil, že bude předjíždět. Je to znamení kvůli tomu, že spousta lidí zde jezdí v konvojích - řada aut, kde nikdo nepředjíždí. Když nějaký konvoj dojedete, prostě se přidáte na konec, stejně tak jako když Vás osamocené bojovníky dojede nějaká jiná skupina. Používání sněhových řetězů je zde raritou (ve Finsku se dokonce nepoužívají vůbec), avšak pneumatiky s hřeby jsou na denním pořádku. A když už mluvím o světlech, tak dálková světla se netlumí několik desítek sekund předem, ale až na dostatečně krátké vzdálenosti, kdy jsou si obě vozidla jistá, že mezi nimi není sob.